Human Hair Bundles
Na začátku dubna jsem se zúčastnila workshopu na téma Předcházení vývojovým poruchám učení – jistě hodně diskutované téma v poslední době. Minulý rok jsem zrovna z tohoto tématu maturovala – specifické vývojové poruchy učení – a nestačila jsem se divit, kolik “dys“ se již vymyslelo. Kromě docela známé dysgrafie, dyslexie, dysortografie a dyskalkulie, jsme se učili také o dyspinxii (což je porucha výtvarných dovedností), dysmuzii (narušená schopnost vnímání hudebního rytmu) a dyspraxii (nešikovné a neobratné děti). Tyto poslední tři termíny se navíc vyskytují jen u nás v České republice, nikde jinde ve světě tyto dys neexistují. Tohle téma mě vždy docela rozčílí.
Dnešní společností pořád omílaná slova INTEGRACE, INKLUZE, SOCIALIZACE… V případě poruch učení na tyto slovíčka zřejmě někdo pozapomněl. Vždyť přece když je dítě neobratné, nebo nemá hudební sluch… Nemusím s ním hned běžet do nějaké poradny na vyšetření! Když má nějaké dítě dys a učitelka o tom mluví před jeho spolužáky, zdá se mi totiž, že to je spíš vyčleňování z kolektivu. Malé děti si pak myslí o svém spolužákovi: „To je ten, co neumí číst. To je ten, co neumí psát.“… Na druhou stranu také ale záleží, jak hodně se poruchy projevuje. Myslím si, že když dítě opravdu neumí číst a dělá mu to velký problém, je dobré ostatní spolužáky upozornit, že za to dítě nemůže. Opravdu bych neříkala dětem na prvním stupni, že jejich spolužák má poruchu učení. Pamatuji si, že toto přesně nám řekla třídní učitelka asi ve třetím ročníku o naší spolužačce Markétě, se kterou se to pak „táhlo“ až do konce deváté třídy. Spolužáci ji měli za hloupou holku, která neumí číst a psát.
Ráda bych se vrátila ještě ke třem dys, jenž jsou „typické“ pouze pro naši republiku, víc je rozvedla a dovolila si nesouhlasit. Začnu dyspraxií, což je porucha učení definována jako postižení nebo nezralost v organizaci pohybů, která vede k připojeným obtížím v jazyce, percepci a myšlení. Projevuje se tak, že dítě neudrží rovnováhu, do všeho vráží, plete si levou a pravou stranu… Každé dítě do všeho vráží, každý někdy neudrží rovnováhu a i já si pletou levou a pravou stranu. Vždyť z takovýchto úsměvných maličkostí je přece život složený. Dále je tu dyspinxie – porucha výtvarných dovedností. Mám pocit, že tuto poruchu má asi tři čtvrtiny naší třídy . A o dysmuzii ani nemluvím.
Někdo se prostě narodí bez hudebního sluchu, bez výtvarných dovedností, ale to přece nemusí nutně neznamenat, že máme zrovna kdejakou poruchu. Dříve tyto diagnostiky vůbec neexistovali a naši rodiče a prarodiče všechno úspěšně dostudovali. Těším se, až budu učit na prvním stupni a o těchto věcech se dozvím ještě víc. Třeba změním názor.