Předcházení vývojovým poruchám učení

Dne 5. dubna jsem se zúčastnila zajímavého workshopu s názvem Předcházení vývojovým poruchám, kde přednášejícími byly kantorky z Waldorfské školy.
Vedlo mě to k zamyšlení, jestli i já bych nechtěla zběhnout do alternativního školství a učit právě třeba na jedné z Waldorfských škol.
Vím, že ve Waldorfských školách se vyučuje v tzv. epochách, které trvají 90 minut. Nedokážu si představit a nemyslím si, že žáci jsou schopni po celou dobu celé epochy udržet svou pozornost. To podle mého názoru, vede k tomu, že žáci v půli epochy přestanou vnímat a učitelovo snažení přichází vniveč.
Někdo může namítnout, že je právě a jen na učiteli, aby své posluchače zaujal. Také jsem toho názoru, že připravit takové činnosti, které by žáky zaujaly celých 90 minut je velice obtížné a vyžadují velké úsilí. Je také přirozené, že žáci, hlavně ti mladšího školního věku, nedokážou déle udržet pozornost a začnou být po nějakém čase unavení.
Proto si myslím, že klasické vyučovací jednotky po 45 minutách jsou optimální a více efektivnější. Na druhou stranu si myslím si, že vyučování v epochách není úplně k zavržení, a mělo by se ho občas využívat.
Alespoň jednu výhodu déle trvající epochy spatřuji v tom, že je čas a více prostoru na hry a činnosti pomáhající ve zmírňování projevů vývojových poruch. Kantorky z Waldorfské školy nám předvedly několik činností, které s žáky provádějí. Tyto hry využívají zapojování několika smyslů najednou. Souhra pohybu, sluchu a zraku, žákům umožňuje uvědomit si, v čem dělají chybu. Například pohybová aktivita (předávání hadrového míčku) spojená s hlasitým odříkáváním násobků daného čísla vede po čase k odstranění chyb. Myslím, že tyto činnosti jsou nenásilnou formou učení a žáci je rádi provádějí. V tomto ohledu by se měli učitelé klasických škol inspirovat a tyto nápadité hry, jak jim čas dovolí, využívat.
Prvky waldorfské pedagogiky se stále častěji objevují už v dnešní klasické škole. Učitelé využívají vyučování v blocích, různé formy práce, různé metody. Takže žáci nesedí pořád jen v lavicích a neposlouchají jen učitelův monologický výklad.
Žáci dnes běžně pracují ve dvojicích, ve skupinách. Učitel v některých případech dává dětem možnost výběru učiva, užívá projektových metod, které aktivizují žáka, takže to není jen pouhé pasivní získávání informací.
Takže dnešní vyučování na klasických školách se v některých směrech hodně přiblížilo alternativní pedagogice.
Má úvaha mě vede k závěru, že nejspíše si jako první vyzkouším klasické vyučování na klasické škole. Tím nechci říct, že se někdy v budoucnosti nepřikloním waldorfské pedagogice a nestanu se jeho součástí.