Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Desatero učitele

Dne 22. 3. 2012 jsem se účastnila workshopu s názvem „Desatero učitele“. Na tento workshop jsem se velice těšila a s napětím čekala, co mi přinese. Byla jsem mile překvapena, protože workshop převýšil moje očekávání!
Když se řekne učitelské desatero, ne vždy se Vám podaří si představit, co všechno toto slovo může obsahovat. Já sama jsem v tom neměla úplně jasno a právě workshop mi pomohl mnoho věcí ujasnit. Díky zařazení této tematiky jsem si uvědomila nejednu důležitou věc. Například, že nemusí být zlobivý žák, ale jen špatné vedení učitele a žákova negativní reakce je jen jakousi nutnou obranou, negativní zpětnou vazbou učiteli. Bohužel ne každý dospěl k tomu, aby se dokázal zamyslet sám nad sebou s dostatečnou kritikou a problém racionálně a asertivně řešit. Byla bych nerada, aby moje myšlenky zněli tak že se přikláním jen k jedné straně pedagogického pólu. Ráda bych vzbudila touhu k zamyšlení. Každý sám za sebe se podílí na tom, jaký bude právě přicházející den, nemyslíte? Nesmím opomenout další důležitý subjekt, bez kterého není žádný pedagogický proces účinný a tím je pochvala. Dříve jsem také neměla ponětí, že pochvala může mnohému pomoci. Je to jakýsi hnací motor, který dokáže doslova zázraky. Pozornost a oblibu u dětí bychom si měli umět, jako budoucí úspěšní pedagogové dobře vybudovat a hlavně umět udržet. Správná a účelná pochvala je účinná v mnoha situacích a dokáže nám v ledasčem pomoci a usnadnit práci. Ocenění za dobře provedenou práci si zaslouží i prospěchově špatní žáci. Vždy se dá najít důvod pro pochvalu a ta potom přinese ovoce. Do třetice bych se chtěla zmínit o nezbytném požadavku, který patří k úspěšnému zvládnutí profilu učitele a tím je obyčejné slůvko MY. Vždy bychom měli práci s dětmi začínat slůvkem my všichni, mělo by to v žácích vzbudit pocit důvěry a spolupráce. Nejsou v tom sami a my stojíme vždy při nich, když se vyskytne problém, jsme ochotni ho řešit a pomoci vždy, když je třeba. Přináší nám pocit důvěry a bezpečí.
Jak už jsem zmiňovala v úvodu úvahy, byl pro mne seminář velice prospěšný jak z osobní, tak i po profesní stránce. Jsem za něj velice vděčna. Kdybych měla rozepisovat vše, co mi workshop přinesl tak bych se nevešla ani na deset stránek. Proto moji práci v závěru zakončím zamyšlením:
S životem je to jako se hrou. Nezáleží na tom, jak je dlouhá, nýbrž na tom, jak se hraje.
Lucius Annaeus Seneca