Úvahy /

Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Na tento workshop jsem se přihlásil takřka hned, aniž bych si četl anotaci. Těšil jsem se, že se dozvím nějaké zkušenosti z praxe, když ve škole se dozvíme pouze teorii a možná ani tu ne… Čekal jsem, že se dozvíme, zda vůbec se s lidmi pod vlivem drog dá nějak pracovat nebo se nedá dělat nic jiného než jen počkat až jejich opojení skončí a začnou znovu racionálně vnímat, nebo alespoň nějaké body, příklady z primární prevence. Sám jsem nikdy žádnou drogu, kromě alkoholu a kafe, neužíval, tudíž nemám žádnou vlastní zkušenost s účinky jiných drog.
Nejdříve mě zaujal přístup lektora, který neřešil nějaké tykání vykání a také vyžadoval zpětnou vazbu tím, že nám pokládal řadu otázek. Zda někdo z nás někdy hulil, hrál hry na počítači nebo pil alkohol. Postupně se počet rukou nahoře zvyšoval, až nakonec u alkoholu se nenašla žádná ruka dole. Zajímavé bylo, že u alkoholu vyletěly všechny ruce snad najednou, ale u marihuany se ruce zvedaly pozvolna. Čím to mohlo být… Že by to bylo tím, že alkohol se více toleruje, hulení se spíše odsuzuje? Asi to bude díky tomu, že popít o víkendu přijde většině lidí normální, zatímco kouřit marihuanu se bere jako nějaké fetování a většina lidí to odsuzuje.
Poté jsme se měli zamyslet, proč lidé berou drogy nebo hrají různé hry. Samotného mě napadalo, a jak jsem měl poté možnost zjistit ne samotného, že se chtějí zbavit stresu z práce ze školy, oprostit se od reality života, řešit si tím nějaký problém, zkusit něco nového, zajímavého… To vše nám i lektor odsouhlasil a donutil nás, abychom se nad tím ještě zamysleli, co to všechno znamená. Z několika míst se ozvalo útěk a únik. Posléze jsme se snad všichni v sále shodli, že závislost v jakékoliv podobě je vlastně únik. Ale před čím může člověk utíkat? Když si vezmu třeba alkohol. Spousta lidí jde do hospody, klubu nebo diskotéky většinou v pátek nebo sobotu. To může znamenat, že se chtějí bavit po týdnu, kdy byli zatížení prací nebo školou, a tak utéct před stresem a spěchem života. Ale i alkohol z lidí dělá jiné. Mění vnímání okolního světa, dodává kuráž k věcem, které by člověk za střízliva neudělal, zvyšuje agresivitu a tak se snáze s někým popere. Podobné to je i s hraním her na počítači. Zde si může člověk beztrestně dělat cokoliv, třeba takové GTA, nebo si zahrát nějakého hrdinu nebo se stát na chvíli vojákem. Problémem je, když to dotyčnému přeroste přes hlavu a začne se tak chovat i v normálním světě.
Místo odpovědi na otázku, když už na někoho takového narazíme, jak se chovat a co dělat, jsme dostali otázku, co bychom dělali my sami v takové situaci a dostali jsme za úkol ve skupinkách vymyslet nějaký program pro dotyčného, abychom mu nabídli dostatečnou alternativu k jeho závislosti. Celkem častokrát se objevovaly programy s adrenalinovými aktivitami. Myslím, že asi těžko by se hledala nějaká alternativa k droze než adrenalin. Jenže i on se po nějakém čase může stát sám o sobě drogou a člověk pak může začít vyhledávat další formy až do extrémních sportů a zážitků, které mohou být přímo nebezpečné, protože třeba takové obyčejné lezení po skalách s jištěním po nějakém čase omrzí a začne lézt bez jištění, to jen takový příklad. Proto si myslím, že volba adrenalinových zážitků není příliš vhodná pro člověka, který za sebou má nebo právě žije v nějaké závislosti.
Z tohoto workshopu jsem odcházel s hlavou plnou myšlenek a ještě dlouho jsem přemýšlel o tom, co jsem slyšel. Ale to byl nejspíš i záměr lektora, jelikož nám pokládal otázky, které vedli k zamyšlení a i tvrdil, že pokud chceme s někým, kdo je nějakým způsobem závislý, musíme si nejdříve udělat pořádek sami v sobě a v tom co by nás samotné vedlo nebo vede k nějaké formě závislosti.