Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ

Nad účastí později zmiňovaného workshopu jsem dlouho přemýšlela, jelikož studuji obor, který se zaměřuje na děti předškolního věku a tento workshop směřoval učitelům pro druhý stupeň.
Název workshopu je „Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně“. Ze třech seminářů, které jsem navštívila, byl pro mě právě tento nejzajímavější. Lektorkami byly dvě paní učitelky druhého stupně, které o této problematice věděly snad vše.
Dyslexie a dysgrafie jsou dnes velice rozsáhlé a podle mého uvážení nejznámější poruchy učení. Dnes, díky pokroku v pedagogice víme, jak tyto poruchy zvládat a jak pomoci dětem, které těmito poruchami trpí.
Na základě mého studijního oboru mám možnost takové děti navštěvovat na praxích a sledovat, jak se s takovými dětmi pracuje.
V mé rodině jsem se s těmito poruchami také setkala. Když zapátrám v paměti a vzpomenu si na babiččino vyprávění o mé tetě. Vždy říká, že byla velice nepozorná, čtení a psaní pro ni bylo velice obtížné, při psaní úloh nad ní musela má babička sedět, kontrolovat každé slovo, denně psaly diktáty, aby paní učitelka viděla, že se opravdu snaží a ona opětovně nosila domů z diktátu pětky. Ano, byla za toho hloupého žáka, který určitě nikdy nebude studovat, protože na to mít nebude, ale bude se živit rukama. Dříve takové děti bohužel byly škatulkované do skupiny „blbých a hloupých“. Dnes již víme, že takové děti nejsou vůbec neúspěšnými, ba právě naopak, mají pevnou vůli a někdy toho dokáží více než „zdravý „ žák.
Na semináři nám daly paní lektorky možnost nahlédnout do světa dyslektiků a dysgrafiků a musím říci, že to není vůbec jednoduché. Vyzkoušeli jsme si psaní diktátu (praváci levou rukou a leváci pravou rukou), paní lektorka se snažila hrát „protivnou“ učitelku, která nebere ohledy na takhle znevýhodněné žáky. Cítila jsem se ve velkém stresu, když jsem nestíhala psát a ještě přemýšlet nad „y, i“. Opravdu, to není žádná legrace.
Dále nám byl předložen text z učebnice dějepisu, který byl rozmazaný, a písmena na něm byla zdvojená. Opět jsme se octli v kůži dysgrafiků a opět byl tento úkol pro mě velmi tvrdým oříškem.
Za workshop o specifických vadách učení bych chtěla velmi poděkovat. Vytvořila jsem si představu o tom, jak se tito žáci cítí, jak myslí a co zažívají v určitých situacích. Jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet být právě jimi a tím jim lépe porozumět. Tato zkušenost mi bude do budoucna jistě obrovským přínosem.