Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

ÚVAHA: Učitel a teenageři: Jak s úsměvem vydržet ve třídě a školství

Dnešní škola u studenta, častěji potom studentky, pedagogické fakulty, a u mnohých dalších, vyvolává „lehkou“ míru děsu. Stačí si jen otevřít noviny, podívat se na zprávy v televizi nebo zabrouzdat na internetu. „Učitel zmlácen žáky.“ „Čeští žáci dosahují stále horších výsledků ve srovnávacích testech.“ „Psychická zátěž učitelů narůstá.“ Pomyslíte si něco o tom, že mediální obraz je přece jen zkreslený a že realita nemůže být tak zlá, jenomže pak nastoupíte do tramvaje a je to tady. Pravděpodobně totiž budete muset absolvovat cestu s několika teenagery.

Charakteristické znaky teenagera (experimentálně zjištěná data na základě dlouhodobého pozorování, místo: městská hromadná doprava): 1. Často se pohybuje ve skupině. 2. Blbě se směje (většinou učitelům). 3. Pokud se blbě nesměje, převažuje kyselý výraz 4. Většina teenagerů špatně slyší (pozn. sluchátka Mp3 přehrávače v uších). 5. Nejfrekventovanějšími slovy jsou: kur…, pi… a ty vo….

Vystoupíte z tramvaje a oddechnete si. Pomyslíte si, že vy jste před pár lety, kdy vám bylo náct, rozhodně takoví nebyli. Představa, že se skupinou takovýchto třicíti jedinců budete pravidelně trávit 45 minut v jedné místnosti je velmi znepokojující. Navíc pokud si uvědomíte, že vy jako učitel(ka) nemůžete nic, zatímco ONI můžou všechno! Spolehnutí není ani na rodiče, ani na kolegy. Když se vyskytne nějaký problém, na vině jste vy. Proč se tedy i dnes najdou blázni, kteří se přes to všechno rozhodnou učit? Možnosti jsou dvě: buď se jedná o zoufalce, kteří i přesto, že jim na hlavě přistávají papírové vlaštovky, se rozhodnou všechno přetrpět a dopracovat se až k vytouženému důchodu, nebo jde o skutečné blázny, kteří v tomhle povolání vidí smysl. Tito idealisté doufají, že to snad s těmi nesnesitelnými dětmi a jejich ještě nesnesitelnějšími rodiči snad nějak pude. Někteří zacházejí až tak daleko, že dokonce věří, že by je tahle práce mohla i bavit.

Tématu jak vydržet ve školství, a ještě ke všemu s úsměvem, byla věnována přednáška, o níž je moje úvaha. Přednáška pro mě přínosná z více důvodů. Za prvé po mnoha vyslechnutých teoriích o tom, co je to učitel a co je to žák, jsem měla konečně možnost slyšet někoho mluvit o svých vlastních bohatých učitelských zkušenostech. Všechny rady byly cíleny do praxe a myslím si, že se mi budou určitě hodit. Oceňuju, že ačkoliv byla řeč především o problémech, které můžou učitele potkat a o tom, jak jim předcházet, popřípadě jak je řešit, tak měla přednáška i motivační aspekt. Odnesla jsem si hlavně to, že práce učitele není zas až tak špatný „job“, i když s sebou občas přináší i horké chvilky.