Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Komunikace a improvizace jako praktická dovednost pro život

Schopnost komunikovat a improvizovat? To jsou 2 hodně důležité věci, které by měl být schopen člověk ovládat. Zároveň však to jsou také věci, které nás od sebe dokážou velice dobře rozlišovat. Zejména pak komunikace. Schopnost komunikovat máme samozřejmě všichni. Rozdíl je v tom, jak dobře umíme komunikovat.
O tom jsem se přesvědčila na workshopu 10.11.2011 nazvaném “Komunikace a improvizace jako praktická dovednost pro život”. Na tomto workshopu jsem si měla možnost vyzkoušet a pozorovat nejrůznější situace, ať už každodenního života, či vymodelované situace, ve kterých hraje komunikace velice důležitou roli. Nejednalo se však pouze o verbální komunikaci. Některé situace byli zaměřeny zejména na neverbální komunikace, tzv “řeč těla”. Tyto částí mě konkrétně přišli velice zajímavé. Je úžasné, jak někteří jedinci byli schopni naprosto přesně vyjádřit svá “slova” bez jediného řečeného slova a naopak jsem si všimla, že některým to zas až tak uplně dobře nešlo. Ale ba naopak těm, co to nešlo neverbálně, to zas například šlo lépe slovně.
Tak či tak, jsem přesvědčená, že umět komunikovat je mnohem důležitější dovednost pro život, než například být být špičkovým fyzikem, matematikem nebo elektrotechnikem. Člověk, který je schopen perfektně komunikovat či improvizovat pude podle mě daleko úspěšnější při většině přijímacích pracovních pohovorů než ten, který bude mít daleko více zkušeností v daném oboru, ale komunikace bude pro něj obtížná. Ne nadarmo ve většině požadavků na zaměstnance je napsáno slovo “komunikativní”.
Schopnost komunikace je z velké části již dána od narození a z období dospívání. Pokud však člověk ani v dospělosti není se svými schopnostmi komunikace spokojen, dá se spousta věcí napravit vytrvalým treningem. Velkou roli v komunikaci hraje také seběvědomí člověka a strach. Bohužel problém s komunikací bývá právě velmi často spojen s nizkým sebevědomím a člověk s takovými vlastnostmi se velmi zřídka odváží k nějakému tréningu komunikace.
Pro mě, jakožto budoucího pedagoga je komunikace a potažmo i improvizace (samozřejmě že improvizace při vysvětlování učiva není na místě) vpodstatě každodenní činností v nemalém rozsahu. Myslím si, že dobrý pedagog se nepozná podle toho, kolik má titulů, čemu všemu rozumí a co vše umí. Stačí když umí to, co má své svěřence naučit, ale musí jim to umět perfektně vysvětlit. A ke správnému vysvětlení je potřeba umět dobře komunikovat. Nebude-li učitel schopen se svým žákem komunikovat, naslouchat mu, polopatě vysvětlovat,...atd, nepředá žákovi potřebné informace správně a v patříčné formě a žák tedy může pochopit učivo špatně, nebo vůbec. Improvizace je sice méně důležitější dovednost, kterou by měl učitel ovládat oproti komunikaci, přesto všechno zejména pro nezkušeného pedagoga je to velice užitečná vlastnost. V počátcích své kariéry se častokrát dostane do nečekaných situací a pokud dobře zaimprovizuje a bude působit sebejistě, žáci nic nepoznají a učitel si u žáků udrží potřebnou autoritu.
Ať už tedy jako pedagog nebo člověk jako každý jiný, je pro mě komunikace a improvizace jakožto praktická dovednost pro život věcí, kterou je potřeba zvládat velice dobře. Vše je v životě mnohem jednodužší, pokud se umí člověk správně vyjadřovat a přizpůsobovat či improvizovat v situacích, do kterých nás běžný či profesní život dostane.