Škola hrou a svět v obrazech

Škola hrou a svět v obrazech-pod tímto pojmem se mi vybaví prostorná třída, vzadu na koberci sedí vlídně vypadající učitelka a kolem sedí děti, které mají ve tváři zvědavý výraz a jsou lačné po nových vědomostech. Paní učitelka jim pouze nelije encyklopedické znalosti do hlav, ale snaží se je motivovat a podněcovat jejich zvědavost, aby novému učivu přišly na kloub samy a aby měly z učení radost a ne starost. V hodinách by děti neseděly v lavicích, není to přirozená poloha pro člověka. V přírodopisu by žáci chodili pravidelně ven, v tělocviku by si nejlépe samy říkaly, co chtějí dělat a co je baví. Ale tyto moje představy jsou nereálné, když má vyučující ve třídě 30 dětí a hodinová dotace toto umožňuje jen ve velmi omezené míře. Nebo se možná pletu a možná jsem jen chodila na „špatnou“ základku v jiné době.
Na workshop jsem šla se zvědavostí, co mě tam potká. Představila se nám na pohled velice milá a sympatická paní. Už od prvního pohledu jsem přesně věděla, že to je ta „moje“ paní učitelka z představ. Měla příjemný obličej a vyzařovalo z ní dobro a láska k dětem. Když promluvila, bylo to jako pohlazení. Zapojila nás do několika her, které hraje s dětmi, aby si procvičily počítání. Např. počítání kopečků, přes které jsou trpaslíci dobývat zlato a drahé kameny. Děti v první třídě jsou bezprostřední a nemají ostych se do té role vžít, takže se hrou zabaví a zároveň se učí. Tato paní učitelka má opravdu můj obdiv a do budoucna ji budu považovat jako svůj vzor. Měla jsem z toho velice dobrý pocit a věděla jsem, že přesně do takovéto školy bych chtěla jako dítě chodit. Z workshopu jsem odcházela s úsměvem na tváři a s vědomím, že přesně taková budoucí učitelka bych chtěla být.
Před tímto workshopem jsem se nijak o waldorfské ani jiné alternativní školství moc nezajímala, ale tato paní přednášející ve mně vzbudila zájem toto alternativní školství poznávat. Proto jsem se podívala na dokument právě o waldorfských školách, které mě opravdu zaujaly svým postojem k dětem a formou výuky v blocích. Rodiče, kteří dali své děti do waldorfské školy, si ji nemohou vynachválit. Ale rodiče, kteří mají dítě na „normálních“ školách se dívají na waldorfskou školu skrz prsty, myslí si, že žáci mají méně znalostí a jsou vedeni k náboženství. Což samozřejmě není pravda, učitel nahlíží na žáka jako na duchovní bytost a stará se o jeho celkový rozvoj.
U nás v česku waldorfské školy moc rozšířené nejsou, proto doufám, že se to do budoucna změní.