Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Na začátku dubna jsme měli možnost zúčastnit se jednoho z mnoha workshopů a já si vybrala ten s názvem „Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog“. Připadal mi z nabídky nejzajímavější a navíc si myslím, že je důležité vědět o této problematice co nejvíce.
Když jsem se později zamýšlela nad vším, co jsem slyšela od pana Procházky, přišla jsem na to, že jako drogu můžu považovat dokonce i chození ven do parku. Jsou ale všechny závislosti špatné? Na to se také nedá jednoznačně odpovědět. Každý si musí uvědomit, co od svého života čeká a jestli potřebuje od něčeho utéct (uniknout), k čemuž mu většinou pomáhají právě drogy, které jsou pouze náhradou vnitřní cesty. Děti a také dospívající jedinci by si měli co nejdřív uvědomit, že mají spoustu možností, jak se drogám vyhnout. Velkou úlohu zde hrají rodiče, ale větší váhu zde má sociální prostředí, ve kterém se člověk nachází. Každý z nás vyrůstá v nějakém prostředí, které nás ovlivňuje. Pokud má dítě kladný vztah k přírodě, rodiče by jej neměli nechávat sedět doma na zadku, ale chodit s ním stále ven. Hlavně se nesnažit přimět svého potomka, aby dělal cokoli proti své vůli. Ale pokud má kolem sebe „špatnou“ partu kamarádů, bývá důležité vyrovnat se jim a nebýt za slabocha, třeba kouřením, pitím alkoholu a později horšími látkami (marihuana, heroin..), a to už je špatné. Drogová závislost může být následkem strachu, který si nesu z dětství, což si myslím, že je zbytečná cesta, která vedla k závislosti. Dojde-li k návyku u mladistvých, důležitá je podpora rodičů, nebo existují i organizace, které se starají o závislé na drogách. Ne jen mladistvým hodně pomáhá mluvit o svém problému, nevyhýbat se mu, neříkat si: „To se nějak vyřeší“.
Dalším druhem závislostí můžou být internet a počítačové hry. Tohle je dáno vývojem nových technologií, a čím víc nových věcí, tím víc toho člověk chce vyzkoušet. Proč se to vlastně všechno děje? Zřejmě jsou to jen výsledky toho, že si prostě potřebujeme odpočinout sami od sebe a to nejlehčí co nás napadne, je vzít si drogu. Kvůli hodně otázkám jsem se sama musela hluboce zamyslet nad sebou. Zajímalo by mě, zda bych si dokázala vůbec připustit, že se ze mě stal závislák. Aspoň bych se poté dozvěděla, jestli jsem schopna překonat své závislosti. Jsme schopni si něco odepřít? Co takhle si dát třeba týden bez kouření, alkoholu nebo třeba i bez čokolády? Dělalo by mi to problém?
Sama jsem si ovšem vyzkoušela účinky marihuany a osobně si nemyslím, že by se měla brát jako droga, jelikož jsem nepoznala nějaké návykové účinky. Samozřejmě tím nechci říct, že by to droga nebyla, jeden příklad nemluví za všechny.
Každý by měl žít svůj život svobodně a naplno, ale cítím se svobodná, když se „zhulím“?