zpět na detail: Desatero učitele
17. 3. 2012 se konal workshop s názvem Desatero učitele, na nějž jsem se velmi těšila a který mi byl zajisté přínosným, poněvadž moje budoucí profesní dráha je orientovaná na povolání učitele. Dovolím si říci, že tento seminář plně splnil mé očekávání. Z úst dvou energických přednášejících dam se mi dostalo spoustu užitečných rad a tipů, které rozhodně uplatním nejen před svým prvním vstupem do třídy, ale hlavně během své profese.
Domnívám se, že každý učitel by měl mít vytvořené své vlastní desatero, podle kterého se bude řídit. Slovem desatero nemám samozřejmě na mysli přesně vytyčených a pro všechny pedagogy totožných deset bodů, samozřejmě tak, jak je individuální každý člověk, tak se tato individualita týká i učitele. Proto je dobré, aby si každý pedagog před svým „startem“ vytyčil body, jenž pokládá za důležité a směrodatné. Skrze kvalitu a hodnoty desatera pedagogem upřednostňovány můžeme dokonce určit učitelovu osobnost. Mimo jiné jsem si z workshopu odnesla poznatek, že asi nejdůležitější bod pomyslné desítky je umět si vybudovat před třídou autoritu. Ta se začíná utvářet už při první interakci mezi učitelem a žáky, proto velmi záleží již na prvním vstupu do třídy. Tento vstup by v žádném případě neměl být ledajaký. Je důležité, aby učitel před žáky předstoupil sebevědomě a vyrovnaně. Měl by vzbudit důvěru u svých svěřenců. Tudíž se domnívám, že by si každý začínající učitel měl svůj nástup dokonale nacvičit. A jaký je důvod? Jak jistě každý ví, děti jsou velmi všímavé a ihned zaregistrují sebemenší chybičky či nejistoty učitele. Popřípadě ji následně přetvoří v rozruch a povyk ve třídě. A po tomto zážitku, myslím, žádný ze začínajících učitelů netouží.
Neméně důležité jsou i body, které nám zajišťují příjemnou atmosféru ve třídě, objektivní hodnocení a klasifikaci, obzvláště dbejme také na dodržování slibů a nezapomínejme, že hodinu vede pouze pedagog, a proto ji také ukončuje. Při klasifikování je jistě dobré se žákem o známce mluvit, vyslechnout i jeho názor na ohodnocení vlastního výkonu, avšak učitelovo slovo by mělo být vždy tím posledním. I přesto, že učitel je jen člověk, a jak jistě víme i lidé mají své špatné dny, je důležité, aby negativní nálada nebyla přenesena do výuky či dokonce do hodnocení žáka.
V závěru bych nemohla opomenout důležitost chválení. Vždyť pro děti je pochvala jakýsi hybný motor, jež je žene stále více vpřed a motivuje k dosažení lepších výsledků. Obzvláště důležité a motivující je chválení nepříliš úspěšných žáků. A nemýlím-li se, každý z nás rád slyší pochvalu, nemyslíte?