Škola hrou a svět v obrazech

Po absolvování své první pedagogické praxe jsem byla trochu zklamaná z toho, jak málo se v přístupu k učení změnilo od té doby, co jsem ve třídě já sama seděla naproti tabule a ještě nestála před ní. Stále jsem měla pocit, že jde především o to, naučit žáky encyklopedickým znalostem. Žádné novátorské metody, žádný individuální přístup tak, jak o něm mluvíme na přednáškách. Na obranu učitelů ale musím dodat, že při časové dotaci českého jazyka tři hodiny týdně, při počtu 30 žáků a při tlaku shora ve formě přijímacích nebo maturitních zkoušek, a s tím spojeného požadavku na znalosti, se to příliš aplikovat nedá. Díky takovýmto impulzům pak často hledám východisko v alternativách a pídím se na internetu po různých waldorfských, montessori a jiných jim podobných odkazech v naději, že najdu motivaci nejenom dostudovat na pedagogické fakultě, ale i třeba působit ve školství, učit tak, abych žákům ani sobě školu neznechutila. A proto mi přišel vhod workshop Škola hrou a svět v obrazech.
Lektorka, byla velmi příjemná paní, která nám prakticky ukázala, jak pracuje ona sama s dětmi na prvním stupni. Patří jí můj velký obdiv za opravdovou oddanost svému povolání. Nejsilněji na mě zapůsobilo, když vyprávěla o jedné své nepozorné žačce, které se rozhodla napsat výchovnou básničku o tom, jak holčička neustále scházela s lesní cesty, a proto nemohla nikdy dojít do cíle. Jistě říká se, kde je vůle, tam se čas vždycky najde, ale já osobně si neumím představit, že bych se za běžných podmínek, při všem tom papírování, neustálém opravování sešitů, přípravám do hodiny, ještě dokázala každému dítěti věnovat stejně individuálně jako tato paní učitelka.
Waldorfská pedagogika je mi v mnohém sympatická, některé její prvky bych sama jednou ráda aplikovala, jen mi není jasné jak to provést. Na prvním stupni, kde učí jedna učitelka jednu třídu všechny předměty, je to dle mého snazší. Snazší protože má šanci děti lépe poznat, snazší protože si může s časem nakládat podle svého. Učitelé na 2. stupni a na středních školách, kteří májí k dispozici tři krát pětačtyřicet minut týdně jsou tak trochu v pasti. Proto bych velmi uvítala workshop, na němž bychom se mohli dozvědět více také o waldorfské pedagogice na vyšších stupních škol.
Na závěr bych chtěla vyjádřit svůj dík za tento i ostatní workshopy, jsem ráda, že můžu přemýšlet o různých problémech školství a snažit se na ně připravit dříve než nastoupím do praxe, kde by se na mě sesypaly najednou a bezpochyby by mě odradily od tohoto povolání.