Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ

Nástup dítěte do školy je jedním z velmi důležitých okamžiků nejen pro dítě, ale i pro jeho rodiče. Dochází k mnoha změnám, především k nárůstu požadavků na dítě, které samozřejmě touží po úspěchu a ocenění svými blízkými. Ne vždy ale musí jít vše přesně tak, jak jsme si to představovali a můžeme se setkat s tím, že nástupem dítěte do školy nám vyvstane mnoho nových problémů. Jednou z možných příčin neúspěchu dítěte může být právě některá ze specifických poruch učení, které jsou dnes velmi rozšířené a ve školách se s nimi setkáváme pořád častěji.
Proto jsem si vybrala pro svou úvahu právě workshop s názvem „Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ“. Tento workshop byl velice zajímavý a velmi přínosný pro praxi. Obě paní lektorky byly paní učitelky českého jazyka s dlouholetou praxí. Informace nám předávaly, podle mého názoru, tou nejvíc obohacující formou, a to vlastní zkušeností.
Nikdy před tím mne nenapadlo zamyslet se nad tím, co to vlastně pro takové dítě musí být. Jak těžké pro něj musí být vypořádat se s poruchou učení, jaké nepochopení od okolí a zklamání zažívá. A jak velice nutné je takový problém co nejdříve identifikovat a začít s ním správně pracovat. Protože dle mého názoru dnes si málo paní učitelek ví rady, jak se k takovému problému postavit. Moc mi pomohly názorné příklady našich lektorek, kdy jsem se alespoň náznakem ocitala v situaci takového dítěte. Cítila jsem se vážně mizerně, a to jsem dospělá a vše to bylo jen „jako“. Je to nepředstavitelné, co musí prožívat malý prvňáček, který se těší do školy a pak se ocitne v takové situaci. Od té chvíle už všechno záleží jen na paní učitelce a rodičích, musí si problému co nejdříve všimnout a začít se s ním vypořádávat. Z dítěte se může časem vyklubat člověk, na kterém byste nikdy nepoznali, že měl někdy v dětství SPU, ale nebo v opačném případě může dojít k totálnímu selhání a taková „nevinná“ SPU může zapříčinit daleko horší problémy, se kterými už se těžko bojuje.
Proto, bych přednášku doporučila všem pedagogům a osobám, které by mohli přijít do styku s dětmi s SPU, protože je třeba být informován a je třeba si uvědomit, že mohu mnohé zlepšit, ale bohužel i pokazit.
Na závěr si ještě pokládám otázku, zda je vhodné, aby žáci se specifickými poruchami učení byli vzděláváni ve specializované třídy. Má to určitě své výhody i nevýhody. Je to spíše věc názorů. Ale já osobně se přikláním spíše k názoru, že bychom tyto žáky neměli separovat od ostatních. Nemyslím si, že by ostatní žáky nějak omezovali. Myslím, že vždycky jde přizpůsobit učivo pro obě strany.