Jak přimět teenagery k činnosti

Když jsem se účastnila workshopu Vedení žáků k samostatnému myšlení, informace, které paní magistra Bělohlavá poskytovala svým posluchačům mě donutily zapřemýšlet o hrozbách a rizicích internetové komunikace.
Kladu si tedy otázku: Jaká je prevence před riziky poskytování osobních informací na internetu u dětí a mládeže? Zamysleme se nad tím, co můžeme udělat pro to, aby se děti nevystavovaly ohrožení na zdraví a životě.
Paní magistra Bělohlavá uváděla příklad o žákyni druhého stupně, která navštěvovala chat a sociální sítě. Kolega od paní Bělohlavé se na stejných stránkách vydával za dívku podobného věku, pohyboval se na těchto stránkách a sledoval profil konkrétní žákyně. Po určitém časovém úseku přišel do třídy a prezentoval informace o žákyni. Reakce byla jasná. Stud, překvapenost, zmatenost, odhalení.
Odhalená, taková je mládež, která na sebe „práskne“ vše co provozuje během dne. K dalším přívlastkům můžeme řadit i lehce polapitelná, citlivá, průhledná, nezkušená, nevědoucí. Předešlý popis je velmi přitažlivý pro obsáhlou skupinu deviantů, kteří jen číhají na správnou příležitost.
Mnoho lidí, nejen mladých, si myslí, že informace, které o sobě vystaví na internetu, čtou pouze jejich přátelé nebo dokonce jen jedna konkrétní osoba. Opak je bohužel pravdou. Pokud není profil nastaven na nejvyšší míru zabezpečení soukromí, informace vidí i naprosto neznámé osoby.
Jedno z potenciálních řešení problematiky otevřenosti na internetu jsem již nastínila. Pokud tedy dítě navštěvuje chaty a sociální sítě, je nutné ho obeznámit správným způsobem o komplikacích, které na profilu píše. Mělo by si uvědomit, že pocity, které zde zveřejňuje, nezůstanou pouze na obrazovce jeho a jeho přátel, ale také na monitorech osob, které informace vědět nemusí nebo by vůbec neměly. Drastičtější způsobe je, sdělit dítěti statistiky o sexuálních deviantech, pedofilech, kteří se se svými oběťmi seznamují přes internet.
Způsob, kterým paní magistra seznámila děti s riziky, považuji za poměrně hutný, těžký na psychiku určené žákyně. S cílenou reflexí a diskuzí na dané téma s celou třídou tak, aby si žáci uvědomili, že se to týká jich všech, bych vyzkoušela také.
Dalším způsobem jsou různé výukové aktivity, které děti seznámí s riziky, možnou prevencí a opatřeními a povedou je k uvědomění. Seznámí je s jejich právy a povinnostmi.
Veškeré počínání ovšem začíná u rodičů. Rodičovská výchova by dítě měla vést k objektivnímu myšlení a zodpovědnosti za své chování a jednání. Může se totiž stát, že se zrovna jejich dítě stane obětí. Mediální výchova je aktuální a hodnotná ve výuce celé populace. Důležitost shledávám v uvědomění si rozdílu komunikace z „očí do očí! a z „klávesnice do monitoru“.