Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ

Naše dítko nastupuje do první třídy. Těší se na nové kamarády a hlavně na to, jak se naučí číst a psát. Jenže má se čtením stále větší potíže. Zaostává za spolužáky. Co teď? Rodičům je navrhnuta návštěva pedagogicko – psychologické poradny. Diagnóza poradny zní : „ těžká forma dyslexie „ .

Tímto odstavcem jsem Vás chtěla navést k dnešnímu workshopu „ Jak na poruchy učení na druhé stupni Základní školy. Dnešními lektorkami byly dvě paní učitelky s bohatou dlouholetou pedagogickou praxí. Během své práce se setkali a také velmi intenzivně pracovali s dětmi, u kterých byly diagnostikovány poruchy učení.

Poruchy učení mají v pedagogice poměrně mladou historii. Řadíme sem například dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii a další. Velmi nás může klamat nápadná předpona dys, která by nás mohla mylně klamat, že žáci s těmito poruchami jsou méně inteligentní než jejich vrstevníci. Opak je však pravdou. Tyto děti jsou na tom po inteligenční stránce stejně jako ostatní děti, jen mají malou vadu bránící jejich správnému vyjádření myšlenek. Většinou tyto děti po někom tuto poruchu zdědí. Jeden z rodičů většinou velmi často čte, píše nebo počítá, ale porucha u nich nebyla diagnostikována. Jak lze tedy těmto dětem pomoci?

Podle lektorek dnešního workshopu je nejdůležitější včasná diagnostika poruchy. Ve většině případů je porucha objevena na prvním stupni, ale může se prokázat i na druhém stupni Základní školy.

Pokud se nám ve třídě objeví takovéto dítě, nesmíme ho vyčleňovat z kolektivu dětí a tím zabraňovat jeho správnému vývoji. Důležitá je také práce s tímto dítětem. Musíme také používat při práci správné pomůcky ( počítadla, čtecí okénka …) a adekvátní vyučovací metody vedoucí k zmírnění poruchy učení. Při správném učení jsou děti schopné navštěvovat po absolvování Základní školy následně Střední školy a dále pak i Vysoké školy.

Velmi zajímavá se mi zdála cvičení, v kterých jsme se vžili do rolí dyslektiků a dysgrafiků. Je dosti vyčerpávající číst text jako dyslektik a ještě obtížnější uvědomovat si během psaní chyby jako dysgrafik. Inspiroval mi diktát, který nám paní lektorka diktovala jako dysgrafikovi, na kterého během své výuky nebrala žádné ohledy. Museli jsem psát opačnou rukou než kterou píšeme. Diktát jsem nestíhala, byla bych určitě velmi pozadu za ostatními dětmi, cítila jsem se méněcenná a za svůj výkon jsem se styděla.

Za velmi velký pokrok ve školství považuji pedagogi / pedagožky, kteří se snaží pracovat s dětmi s poruchami učení a věnují jim více času i ve svém osobním volnu. Tyto děti si zaslouží má stejné šance na vzdělání jako ostatní děti. Zdá se poněkud smutné a zarážející, že i v dnešní době se najdou učitelé, kteří na tyto děti neberou ohled, nechají je i opakovat ročníky nebo dokonce je svým přístupem nepřímo donutí navštěvovat Speciální školy.

Lektorky dnešního workshopu nám poskytly důležité informace, které nám dobře poslouží v budoucí pedagogické praxi. Dětí s poruchami učení stále více přibývá, a proto je nutné se zaměřit na metody učení nápomocné v jejich vzdělávání. Jsem si jistá, že se v životě s těmito dětmi určitě setkáme.

Tudíž považuje tento workshop za jeden z nejpřínosnějších workshopů, které se konaly. Byla bych velmi potěšena, kdyby se takových workshopů konalo více.