zpět na detail: Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog
Když jsem se rozmýšlel nad tím, jaký workshop by pro mě mohl být nejpřínosnější, oči mi utkvěly na jednom pojmenovaném Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog. Ne že bych měl s drogami, tedy aspoň ne s těmi běžně počítanými mezi drogy jako například marihuana, osobní zkušenosti. Vedu však tým florbalistů, kteří mají všichni kolem čtrnácti až osmnácti let, tedy jsou ve věku lidí, o jejichž problémech s drogami a návykovými látkami byla na workshopu řeč.
Co jsou to vlastně drogy? Jak jim nepodlehnout? Když víme o někom, kdo drogy bere, jak mu pomoci? Tyhle a řady jiných otázek si už určitě ve svém životě kladl každý z nás. Je na ně obrovské množství odpovědí, a žádná není úplně správná ani úplně špatná. Zaměřme se nejdříve na první z otázek. Co je droga?
Na tuto otázku není lehká a jednoznačná odpověď. Každý z nás si dokáže pod tímto pojmem představit něco jiného. Někdo si pod slovem droga představí bílý prášek způsobující změny v chování, a při užívání společně s postupnou závislostí na něm způsobuje i poškození organismu. Někdo jiný má například z práce drogu; workoholismus, ač pro mě osobně nepředstavitelný, je určitě doménou poměrně početné části populace.A vezměme si takový čaj. Mnoho lidí by se při názoru, že by mohl být čaj drogou dívalo na jedince, který si dovolil něco tak nemyslitelného vyřknout, jako na někoho z jiné planety. A přece: i u kofeinu, který čaj obsahuje, byla prokázána možnost vzniku závislosti.
Droga tak může být všechno, co může náš organismus vést k tomu, abychom na dané látce či věci byli závislí. Někomu se tato definice může líbit, jinému méně, dá se říci, že toto je do jisté míry nejen otázka lékařská, ale i filosofická.
Důležitější je říci, jak pomoci lidem závislých na drogách, kteří o to stojí. Kteří o to stojí jsem nenapsal náhodou. Myslím si, že člověk, který má být zbaven závislosti musí sám chtít aby se jí zbavil, musí překonat sám sebe, svou slabost. Je to otázka vůle a odhodlání jedince, je však důležité, aby ho k tomuto i někdo vedl. Hodně záleží na okolí dotyčného. Jen těžko se ze závislosti dostane člověk, který kolem sebe má jen a pouze ,,kamarády‘‘ , kteří si dávají jednu dávku za druhou. Naopak by se měl dostat do prostředí, kde se, za pomocí například charitativních organizací zabývající se drogově závislými, setká s lidmi, kteří stejně jako on chtějí ze svého života sejmout drogový povlak. Spolu by se pak vzájemně měli podporovat na cestě za lepším životem, účastnit se aktivit a postupně se znovu zařazovat do normálního života. Z počátku jde o nalezení vhodné aktivity, která dokáže jedince naplnit. Človíčkovi, pro něhož donedávna byla jediným smyslem života droga a její shánění, musí být nabídnuto množství aktivit aby mezi nimi mohl najít tu, která ho bude bavit, na které se třeba i bude podílet se svými novými kamarády, která mu dá nový smysl života.
Důležitá je však i práce rodiny, a to zvláště u mladých lidí. Psychická podpora a neustálé opakování dotyčnému, že zvládne odpoutat se od drog může určitě taky hodně dobrého udělat. Problémem pak je, když je rodina podobná, jako před nedávnem človíček sám, případně když ho do pasti jménem užívání drog přímo strhla. Hrozí zde nebezpečí, že za podpory příbuzných by se závislý na dobré cestě dostal zpět do spárů drog před nimiž chtěl původně utéct.
A i od toho jsou tu organizace, které se o závislé na drogách starají. Smutné na tom je, že někteří vysoce postavení lidé zjevně nechápou či nechtějí chápat velký význam těchto záchranných kruhů pro závislé a až příliš často je slyšet, že do těchto institucí chodí méně a méně peněz od státu. I přes současnou hospodářskou situaci by si tito lidé, kteří dokázali vyhrát ten nejtěžší boj, a to zápas se sebou samými, zasloužili, aby jim za pomoci financí od státu bylo lépe. Zdraví na těle a na duchu je přece to nejdůležitější, nebo ne?