Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Desatero učitele

Ve čtvrtek 17. 3. jsem se zúčastnila mého vůbec prvního workshopu a ani trošku jsem netušila, co mě tam čeká. Téma desatero učitele mě zaujalo na první pohled už kvůli tomu, že bych určitě jednou chtěla učitelkou být, a proto se chci o tomto povolání dovědět každou podrobnost a pochytit co možná nejvíce tipů, jak správně učit, jak se správně chovat a vytvořit si autoritu. Musím říct, že jsem si vybrala velice dobře. Čekaly mě tři náramně záživné a poučné hodiny.
Pod učitelským desaterem si každý může představit něco jiného, někdo může mít klidně i své dvacatero nebo třicatero, v tom se podle mě meze nekladou.
Hlavní je mít přirozenou autoritu hned při prvním vstupu do třídy. Myslím si, že první dojem je nejdůležitější a názor, který si na vás žáci vytvoří hned při prvním setkání se jen tak nezmění. Proto vůbec není od věci si před první hodinou, ale vlastně před každou další vyučovací hodinou, pečlivě naplánovat každou minutu, každý úkol a činnost, kterou chcete dělat, abyste pokud možno ani jedinkrát nezaváhali. A proč? Děti velice dobře poznají, že jste nervózní, že si zrovna nevíte rady a hned se podle toho začnou chovat. Potom už je velice těžké získat svou autoritu zpět, děti se pro vás můžou stát nezvladatelnými a jak vyučovací, tak výchovný proces se začne hroutit. A k tomu by určitě nikdo nechtěl dospět.
Jednou jsem někde narazila na asi patnáct velice zajímavých rad, které mě velice zaujaly a nelze jim nic vytknout. Bylo to něco ve smyslu: pokud nemáte rádi děti, neučte, zbohatnou lze i jinde a pohodlněji. Naopak pokud se pro tuto práci dokážete nadchnout, učte. Další radou bylo, říkat žákům, jak jsou skvělí a oni budou. A že je potřeba se obrnit nekonečnou trpělivostí, protože každé dítě má své individuální tempo a nepochopí vše hned, ale může mu to trvat i dlouhou dobu. Také se snažit učit jinak, než jen stát u tabule a mluvit, důležité je nechat mluvit hlavně žáky. Plánovat náplň hodin tak, aby se děti nenudily, a aby se na každou hodinu i na vás se těšily a zároveň, abyste se těšili vy na ně a respektovali je. Děti na prvním stupni, ještě nechápou ironii, proto pokud si z někoho nutně potřebujete dělat legraci, dělejte si ji sami ze sebe. Velice důležité je dopřát každému dítěti alespoň jedenkrát za den radost z úspěchu. A hlavně buďte optimisté. Takových „jednoduchých“ rad by se určitě našla ještě spousta.
Na závěr bych chtěla říct, že mě tento workshop velice obohatil a doporučila bych jej všem budoucím pedagogům. Celou dobu nutil k zamyšlení a k uznání, že vše, o čem byla řeč, je jedna velká pravda, a že si musíme být stoprocentně jistí v každém kroku, který před žáky provedeme.