Úvahy /

Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ

V rámci projektu Pedagogika v praxi jsem se zúčastnila tří workshopů, které byly velmi přínosné. Nejzajímavější však pro mne byl workshop „Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ”. Tento workshop jsem si vybrala proto, že problematika poruch učení je v českém školství stále více aktuálním tématem. Na tomto workshopu prezentovaly problematiku poruch učení paní magistra Klaudia Eibenová a paní magistra Milena Vincenciová. Tyto dvě magistry mají zaměření na český jazyk, ale snažily se zdůraznit nutnost toho, aby všichni pedagogové (ať mají jakékoliv zaměření) měli dostatek znalostí v oblasti poruch učení a dokázali dětem s těmito poruchami efektivně pomoci. Neboť mnohdy bohužel ani rodiče těchto dětí neví, jak mají svým dětem pomáhat, a jak je vzdělávat. Velkým problémem je i fakt, že se děti s poruchami učení stávají velmi často terčem posměchů (někdy i šikany) ve třídním kolektivu, což také neblaze působí na jejich psychiku. Bylo mi sympatické, že paní učitelky využívaly poznatky ze své pedagogické praxe – vyprávěly nám spoustu příběhů o svých žácích a studentech, díky kterým jsme se dozvěděli, jak k dětem s poruchami učení přistupovat. Je nutné věnovat těmto dětem zvýšenou pozornost a zabývat se jejich rozvojem. Dítě nikdy nesmí mít pocity méněcennosti ani pocity, že to nikam nedotáhne. Musíme poskytnout dítěti prostor k vyjádření svých pocitů, strastí i radostí. Myslím si, že když budou pedagogové používat vhodné metody a techniky, a budou se těmto dětem věnovat a brát na ně ohled, lze tyto poruchy snížit. Zároveň musím zdůraznit, že při vzdělávání těchto žáků je nutná dávka trpělivosti ze strany pedagogů a rodičů, ale také vytrvalosti ze strany žáků. Musíme tyto žáky povzbuzovat a motivovat. Spousta lidí si též myslí, že se tyto děti nedokážou naučit běžně číst, psát a nemohou chodit na vysoké školy. Opak je však pravdou. Tyto děti jsou velmi chytré, mohou dosahovat nadprůměrných výsledků a mnohdy jsou i nadprůměrně inteligentní. V rámci tohoto workshopu proběhlo mnoho aktivit. Obdrželi jsme různé materiály, speciálně upravené texty, se kterými se následně pracovalo. Pokoušeli jsme se vžít do situace, jak se asi cítí dítě s dyslexií, dysgrafií,… Například jsme se pokoušeli psát diktát opačnou rukou, než běžně píšeme, přičemž paní magistra záměrně diktovala text velmi rychle. Následně jsme měli zapsat na papírek naše pocity po diktátu. Poté byly naše papírky přečteny a zazněly pocity jako nejistota, nestíhání, nervozita, zmatek, které se mnohdy opakovaly. Tímto nám poukázala na pocity, které má dítě s poruchou učení při takovém diktátu. Další aktivitou bylo čtení textu, který byl záměrně rozmazán, a slova byla zdvojená. Záměrem bylo, abychom pochopili, jak může text vidět žák s dyslexií a jak složité pro něj čtení je. Poté následovala ukázka textu „Dyslektikova zpověď”. Líbilo se mi, že paní magistry zajímal náš názor na danou problematiku, ptaly se nás také na konkrétní názory, jak bychom řešili dané problémy a poruchy, a s ochotou zodpovídaly naše dotazy. Myslím si, že tento workshop všechny účastníky zaujal, neboť jsme se dozvěděli nejen spoustu nových a zajímavých informací o dyslexii, dysgrafii, dyskalkulii a dalších poruchách, ale také spoustu užitečných praktických poznatků pro naši budoucí pedagogickou praxi.