Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Zprvu mě poněkud zaskočila otázka pana Procházky, který se ptal, kdo z nás někdy vyzkoušel nějakou drogu. Ti, kdo drogu užili, se měli přihlásit. Další smršť otázek směřovala na druhy drog, se kterými jsme někdy přišli do styku. V tuto chvíli jsem se zamyslela, co je mi na těchto otázkách nesympatické, co mi vadí. Je to skutečnost, že se mě na to ptá úplně cizí člověk, se kterým jsem nikdy nepřišla do kontaktu, nebo fakt, že pokud se nepřihlásím, budu vypadat divně? Co když vedle mě sedí člověk, kterému nechci ukazovat svoje zkušenosti (nezkušenosti) s drogou? Domnívám se, že to byl moment, který ve mně nastartoval soutěživost a hravost. Myslím si, že touto taktikou lektor urychlil seznamování a mohli jsme se pustit do práce.
Lektor působil sebevědomě, a proto jsem měla pocit, že přednáší odborník ve svém oboru. To také potvrdil, když se zmiňoval o své praxi. Tedy od práce v terénu a K-centru až po práci s romskou mládeží a výchovného poradce.
Za velmi hodnotné považuji myšlenky, které p. Procházka nastínil. Problematika závislostí u pubescentů je podmíněna mnoha faktory. Tato věková kategorie je charakteristická potřebou být sama sebou. Bohužel neví, jak toho dosáhnout. Pubescenti se tak rádi s někým ztotožňují. Důležité jsou pro ně vzory, např. slavní lidé, se kterými se mohou identifikovat. V přímém kontaktu s touto skupinou je vhodné položit jim v procesu práce otázku „Kdo jsem já?“. Otázku je možno doplnit o fakt, že abúzus drog je pouze symbolické uspokojování potřeb.
Další myšlenka, na které je možno stavět přístup k dětem závislým na drogách, je otázka potřeby přijetí. Dítě, jak je nám všem známo, potřebuje být přijato. Má potřebu být v těsné blízkosti s těmi, kdo ho socializují, udávají společenské normy. Může se stát, že si začne nahrazovat potřebu, která mu nebyla přirozeně uspokojena. Tato potřeba ho však nemá reálnou šanci uspokojit.
Lektor nás vyzval, abychom utvořili pracovní skupinky, ve kterých jsme pracovali nad zadaným tématem. Zbytek lekce jsme pracovali ve vytvořených skupinkách, kde jsme se společně domluvili, jak namotivovat děti, které mají závislost na počítačích. Naše skupina vymyslela program pro děti, které nejsou motivované přestat trávit svůj volný čas na počítači a sociálních sítích.
Program by se skládal z puštění videa, které by bylo o chlapci, který brutálně ubil svého kamaráda k smrti, a který byl ovlivněn násilným charakterem hry, kterou bezprostředně před svým činem hrál. Tuto dramatickou část by ale děti nevěděly a pomocí pantomimy by měly příběh dohrát do konce. Teprve na konci příběhu by se dozvěděly pravdu.
Lekce mi přinesla mnoho užitečných myšlenek a otázek. Nejdůležitější pro mě bylo potvrzení potřebnosti a nezbytnosti včasné, kvalitní a kontinuální poskytování primární prevence. Primární prevenci považuji za důležitý nástroj pro předcházení rizikového, problémového a závislostního chování.