Exkurze do Lesní školky

Absolvovala jsem letošní poslední workshop a to tak trochu netradičně. Žádné sezení v sále a poslouchání, ale jeli jsme do terénu navštívit lesní školku. O lesní školky jsem se zajímala, ostatně proto jsem si také tento workshop vybrala. A tak jsem byla zvědavá do jaké míry se shoduje realita s načerpanými informacemi z internetu. Když jsme se blížili do našeho cíle vesničky s názvem Podolí u Bouzova, trochu mi vrtalo hlavou odkud asi tak až děti do školky dojíždějí a kam lidé odtud jezdí za prací. Trochu zarážející bylo i to, že když jsme oslovili jednu paní z vesnice a ptali se na cestu, tak nám bylo sděleno, že nic takového tady není. Lesní školku jsme nakonec našli sami a byla moc krásná. Manželé, kteří tuto školku provozují na své zahradě jsou také vyznavači přírodního stavitelství a přírodních zahrad. Celé prostředí bylo tedy naprosto v souladu s přírodou. Od rodinného domu, záchodu, záhonů, i domečku, který slouží jako zázemí lesní školky. Později jsem zjistila, že děti, které přijely do školky nejsou kmenovými dětmi z lesní školky, ale děti z olomoucké mateřské školy, které sem jednou za měsíc vyjíždějí na výlet a využívají zázemí, které zde má lesní školka. To mě trochu zklamalo, protože jsem chtěla vidět klasický den dětí z lesních školek. Tento nedostatek nám však, ale do jisté míry vynahradila sama zakladatelka školky Radka, která kromě výborného obědu pro nás také připravila kratší přednášku o lesních školkách. Kromě obecných informací a vzniku lesních školek, jsme se dozvěděli i detaily o provozu jejich školky. Také nám ochotně odpovídala na naše všemožné dotazy a to, že jsem jich měla dost. Jejich lesní školka funguje již dva roky, ale provozují ji jenom dva dny v týdnu. Důvodem je málo dětí, které do školky dojíždějí. Prioritou lesních školek je to, aby děti byli venku v přírodě a to v jakémkoli počasí, tedy i v zimě…… Pro městského člověka se to může zdát snad i nemožné. Ale děti jsou tvorové přizpůsobivý a zajímající se o svět venku a tak tedy i za deště rádi skáčou do kaluží a běhají v dešti. Důležité je tedy i oblečení, které děti mají. Na oběd, čas odpočinku nebo nějakých tvořivých činností slouží jako zázemí malý domeček postavený ze slámy. Děti v něm při obědě vypadaly jako malí skřítci. Školky tohoto typu nejsou státní a tak si její provoz platí sami rodiče. Nejvíce jsou u nás školky rozšířené kolem Prahy, což podle mého vyplívá z množství lidí, kteří jsou této myšlence nakloněny, z výše příjmů a také z nedostatku míst v normálních školkách. Můj názor na lesní školky je samozřejmě pozitivní, neboť splňuje všechny předpoklady pro zařízení, do kterého bych ráda svěřila i své vlastní děti. Jsem člověk přírodního ražení a bydlíme na vesnici, takže filosofie lesních školek je mi velice blízká. Musím se ale přiznat, že když jsem o lesních školkách slyšela poprvé, neuměla jsem si představit, co celý den děti venku dělají a především když není zrovna ideální sluníčkové počasí. Dneska a to i díky workshopu je moje představa jasnější. Často ve školkách mají pro děti připravené projektové vyučování, díky kterému děti poznávají prostředí kolem sebe a přírodu. Různé výtvarné a vzdělávací činnosti, které mají děti připravit na nástup do školy, jsou samozřejmě také běžnou součástí školek. A samozřejmě volná hra, která je pro děti tolik důležitá, je ve školkách také hojně zastoupena. Myslím, že otázka alternativních přístupů výchovy dětí je v naší společnosti čím dál více aktuální. Lesní školky patří určitě mezi ně. Je již spousta rodičů, kteří kdyby měli na výběr, tak by volili nějaké zařízení, kde jsou děti vedeny trochu jiným způsobem a trochu jiným směrem než v běžných školkách. Problém spatřuji trochu v tom, že takových to alternativních zařízení není mnoho a jsou potřeba finance ze strany rodičů, což si ne každý může dovolit. Jistou cestou by mohlo být zavést tyto alternativní způsoby výchovy do běžných školek. Myslím, že jsme na dobré cestě k takovému cíly, neboť vidím kolem sebe spoustu snažících se mateřských školek, které přímo nebo nepřímo k takovému cíly směřují. Kvůli našim dětem bych si přála, aby tato cesta byla úspěšná.