Úvahy /

ÚVAHA: Shrnutí tří workshopů

Účastnila jsem se celkem tří workshopů. První workshop Mocenský a partnerský model ve výchově, vzdělání a vztazích, od manželů Kopřivových. Tito lidé jsou psychologové, takže jejich výstup byl ještě lepší. Jednalo se hlavně o výchovu dětí, společně s výchovou dětí souvisí hlavně hodně rozkazů a příkazů, co smí a co nesmí dělat. Manželé Kopřivovi se nás snažili naučit to, jak dávat rozkazy pozitivním způsobem, to znamená úplně opačně než jsme zvyklí. V praxi to znamená nepoužívat slovo ne. Například neběhej tam, nesahej na to, nedělej to a tamto.. Místo toho nás učili říkat opak, to co bychom chtěli, aby dítě udělalo a tím pádem nedělalo to, co nechceme. V praxi to zase znamená nesahej na to – můžeme dítě jednou nechat, ať si sáhne, a uvědomí si, že to píchá, bolí…nebo mu rovnou řekneme, že když na to sáhne bude to bolet, a ať raději sahá na něco jiného, co pro něj bude bezpečnější. Místo nedělej tam to, řekneme udělej tohleto… Během workshopu padlo několik rad, jak pracovat s dětmi, aby nás poslouchaly. Bylo to velice zajímavé, dost mě to zaujalo a bavilo.

Jako druhý byl workshop Mentální anorexie a bulimie. Šla jsem na něj, docela s velkým očekáváním, také hlavně proto, že jsme se tím zrovna zabývali ve škole. Ale bohužel musím říct, že tento workshop mě docela zklamal a nesplnil moje očekávání. Možná se to zdálo jen mě, ale zdálo se mi, že se tam mluvilo hlavně o všech možných věcech, třeba o chlebu a podobně. a téma anorexie a bulimie se odsunula až skoro nakonec.

A nakonec třetí workshop byl Desatero učitele I.. Předchozí workshopy byly v menším sále v Domu dětí a mládeže a tento byl, pro velký zájem přesunut do většího sálu. Vešlo se sem tedy hodně lidí a byla příjemnější atmosféra. Workshop byl hlavně o tom, co by měl učitel vědět než vstoupí před svoji první třídu, jak by se měl chovat a jak si vytvořit respekt ve třídě. Paní, která nám přednášela byla skvělá, vykládala svoje zkušenosti, demonstrovala je i na nás, na různých scénkách, bylo to celé vtipné a zábavné. Objevovaly se zde témata jako co říct, jak se zachovat, když vejde učitel do třídy, jak napsat rodičům pozvánku do školy, jak s rodiči jednat, co všechno se zapisuje do třídní knihy, jak také můžou vypadat pochvaly a poznámky, že nemusí být nudné a strohé, ale naopak vtipné a zábavné, uváděla příklady, vyprávěla příhody.. jak máme používat gesta, že máme pracovat se slušností, na kterou žáci nejsou zvyklí. Několika hodinový workshop utekl jako voda a ani se všechno nestihlo říct. Bylo vidět, že paní má hodně zkušeností a hodně toho prožila a snaží se toto všechno předávat druhým.

Tyto workshopy se mi líbí, jsou potřebné pro nás, studenty pedagogické fakulty, kteří jednou budeme mít svoje třídy. Tyto workshopy nám pomáhají, ukazují, motivují. Kde jinde než tady, máme získat rady. Tyto rady nemusí být dobré jen pro nás, ale i pro rodiče, lidi, kteří chtějí zlepšit vztahy mezi sebou a dětmi, nebo jim chtějí prostě jen lépe porozumět.