Vedení žáků k samostatnému myšlení - co udělat, než vyjdou žákovské noviny, sbírky poezie, sborníky vlastní tvorby
Po delší přestávce jsem se ve čtvrtečním odpoledni opět mohla účastnit workshopu, který se týkal správného vedení žáků k mimoškolní práci a především k samostatnému myšlení. Workshop byl veden na první pohled sympatickou dámou paní Mgr. Evou Bělohlavou, která se podle svých slov, již dlouhou dobu věnuje dětem v oblasti mediální výchovy v moravskoslezském kraji.
Na začátku jsme vyplňovali otázky, které dokáží napovědět, o čem bude následující přednáška. Vypotili jsme pár rozumů o dětských právech a paní magistra začala obcházet přísedící žáky a pomalu pomocí dotazů zapojovala všechny ty, kteří doposud jen pasivně přijímali informace. Poté nám paní lektorka nám pustila video, které vytvořili její žáci. Reportáž od studentů základní školy byla zajímavě natočená a bylo vidět, že ji připravovali se zapáleností pro věc. Jejich práce mě nadchla a napadlo mě, že bych v budoucnu ráda se svými potenciálními žáky podobnou věc udělala. Při následné diskuzi jsem si ale uvědomila, že práce s dětmi není procházka růžovou zahradou. Je potřeba děti pořádně motivovat, což v dnešní době není vůbec lehké. Bohužel jsem nebyla na předchozí přednášce, která se věnovala problému, jak přimět teenagery k činnosti. Od workshopu jsem tudíž očekávala více teorie o zkušenostech s teenagery a praktický návod, jak žáky vést k jakékoliv činnosti. Překvapilo, že na přednášce takovýchto informací moc nezaznělo a navíc jsem se na začátku dozvěděla, že vlastně žádný návod nedostaneme, protože neexistuje. Pochopila jsem, že každé dítě je individuum, abychom s ním mohli správně pracovat, musíme poznat jeho osobu a podle toho k němu přistupovat a motivovat k práci. Jako zcela neaktivního a introvertního člověka mě při zadání úkolu, který zněl: „ Tisková konference.“ mě polilo horko, ale počáteční nechuť k činnosti se změnila v nadšení a z workshopu jsem nakonec odcházela spokojená. Snad to bylo díky neúmornému pošťuchování paní lektorky, která nám v průběhu přípravy předávala část svého entuziasmu a poskytovala odborné i trefné rady. Myslím si, že práce s dětmi v této oblasti není jednoduchá, ale odnesla jsem si jednu zkušenost a to tu, že pokud pro věc nejste sami zapálení, nemůžete pomoci svému okolí taktéž vzplát nadšením a donutit ho k aktivitě. Všem takovýmto lektorům patří náš dík, že i přes časté negativní postoje většiny studentů, jim dokáží motivací, humorem i lidským přístupem ukázat něco nového a rozvíjet jejich vlastní kreativitu. Na závěr bych chtěla říct, že všichni ti, kteří během přednášky odešli, přisli o možnost zažít něco netradičního, ale možná i díky této selekci bylo naše workshopové odpoledne se zbytkem studentů mnohem komornější, srdnatější a plné úžasných hereckých výkonů.