Úvahy /

ÚVAHA: Rytmus, zpěv a tanec pro rozvoj a harmonizaci osobnosti

Když slyším spojení těchto slov, představím si poslech harmonické hudby, šumění moře, různá uvolňovací cvičení, posilující psychiku člověka. Náš víkend byl úplně jiný, lepší, zábavnější.

V sobotu ráno mi zvoní budík, a já si říkám: ,,Proč jsem se vůbec hlásila na víkendovou aktivitu? Vždyť jsem teď mohla ještě spát.“ Teď mě mrzí, že jsme si vůbec něco takového říkala, protože to byl skvěle prožitý víkend.
Vstoupila jsem do místnosti plné cizích tváří. Proběhl mnou divný pocit. Nedokázala jsem si vůbec představit, jak může probíhat takový víkend. Předstoupili před nás manželé Kratochvílovi a od první chvíle působili moc mile. Hned jsem si říkala, že to jsou lidé se sluncem v duši. Uprostřed místnosti byly naskládány všechny hudební nástroje. Leželi na zemi, ale ve tvaru slunce. Dávalo mi to pocit jakéhosi tepla a klidu.

Celý víkend byl rozdělen do tří částí po třech hodinách. První část byla tvořena hudbou. Vzali jsme si africké bubny a zkoušeli jsme hrát. Neučili jsme se hrát podle not či akordů, každý hrál to, co měl zrovna na duši a chtěl ostatním říct. Člověk plný zloby mohl bouchat a bouchat do bubnu, vybít tak svou zlou náladu. Člověk, který měl radost, to mohl říct ostatním, ale pomocí hudby. Seznámili jsme se s novými hudebními nástroji, nástroji z cizích zemí s rozdílnými kulturami. Ať už to byla tibetská mísa, deštná hůl či fujara, didžerida mě zaujala nejvíce. Nejen její velikost, ale i tóny, které se z ní linuly. Vždy jsme si myslela, že dechový nástroj musí mít dírky pro změnu tónu, jako třeba flétna. Ale u didžeridy tomu bylo úplně jinak. Tento nástroj vydával různé zvuky jen za pomoci vlastního dechu. Nejlepší bylo, že jsme si to mohli sami zkusit, i když jen na trubku od vysavače, nebo na různé roury, i tak jsem zjistila, že to opravdu není jednoduchá záležitost. Učili jsme se i správně dýchat. Zkoušeli jsme vydechovat ústy a u toho se zároveň nadechovat nosem. Musím se přiznat, že to se mi nepovedlo, i když vím, že to opravdu jde, jak nám předvedl pan lektor.

Ve druhé části dne jsme tančili kolektivní kruhové tance a zpívali. Vždy jsme si stoupli do kruhu, chytili se za ruce, zpívali cizí domorodé písně a tančili tance, které např. lidé dříve používali pro přivolání slunce, pro uctívání živlů nebo jen tak pro radost. U těchto tanců jsme se s ostatními hodně sblížili, protože jsme byli hodně v kontaktu. Opakovali jsme své jméno často, tudíž jsme se dobře poznali. I když texty těchto písní byly v cizích jazycích, byly snadno zapamatovatelné. Zatančili jsme si i českou mazurku.

Druhý den, tudíž třetí a poslední část celého víkendu byla ještě lepší. Velkou roli hrálo určitě to, že z nás všech spadl stud před ostatními a už jsme se znali. Velmi jsme se nasmáli a pobavili. Každý si vzal nástroj, jaký chtěl. Někdo flétničku, jiný zas tamburínu, rumba koule nebo třeba africký buben. Možnost výběru byla opravdu veliká. Zahráli jsme si koncert pro nás. Každý hrál to, co v tu chvíli cítil a hrál tak dlouho, jak chtěl. Myslím, že jsme se všichni velice uvolnili a mohli jsme pokračovat dále v tancích. Naučili jsme se další kruhové tance, ale bohužel již nadešel pomalu čas a museli jsme se rozloučit. Na závěr jsme jen tak seděli a povídali si s lektory o jejich činnostech, jak se dostali k takovému způsobu života, jaký žijí. Jak sami zmínili, způsob života bez televize, mobilů, internetu, bez nynějších vymožeností.

Myslím si, že celý víkend byl velice příjemný, nejen pro nás, ale i pro manželé Kratochvílovi. Z nás všech vyzařovala jakási radost. Mám pocit, že jsem se i trošku naučila řešit problémy jinak, tak nějak s klidem. Určitě mi tato víkendová akce dala hodně nových zkušeností do života nejen osobního, ale snad i profesního. Na závěr bych chtěla pochválit i jídlo, vařili nám opravdu skvěle.

Tudíž tímto děkuji všem mým kolegům z víkendovky, manželům Kratochvílovým, pořadatelům akce a kuchaři. Bylo to opravdu super!