Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak přimet teenagery k činnosti

Na tomto workshopu jsem se dozvěděla opět velmi mnoho nových informací. Dokonce jsem si spojila oba velmi podobné workshopy do jednoho dne a tak vše co bylo přednášeno mělo pěkný ucelený ráz. Dozvěděla jsem se , že komunikace patří mezi naše každodenní potřeby a její bezchybné zvládnutí má zásadní vliv na naši úspěšnost. A proč mluvíme o potřebě? Či o základní potřebě? Je to velmi jednoduché, kdybychom si představili vězení a ty jenž si odpykávají trest a jsou na samotce to mají obzvlášť těžké, jsou sami. S nikým nemluví, nemají možnost mluvit o svých nápadech, pocitech, zkušenostech, vzpomínkách apod. Myslím, si že tato forma trestu může být mnohdy ještě horší než trest fyzický – jako je např. mučení. Málokdo doopravdy umí vydržet sám se sebou delší dobu. Z toho také plyne, že potřeba komunikovat je velmi silná.
Základem dobré komunikace je naslouchání a umění naslouchat. Ne vždy lidé umí naslouchat druhému, ostatním. A to by mělo tedy být i naší myšlenou při výchově (nejen) pubertálních dětí, učit je správným způsobům chovaní, učit je dobré komunikaci, umění naslouchat. Lidé by měli vědět, že za správné chování je nikdo nepotrestá. Pubescenti často kopírují naše chovaní, inklinují k různým vzorům ve svém prostředí. Mají vzor v celebritách.
Tedy zde máme hodně možností jak na žáky správně působit. Můžeme např. zkusit zorganizovat setkání s význačnou osobností.
Jak paní lektorka uvedla, neexistuje univerzální návod jak přimět teenagera k činnosti, nemluvě o správné komunikaci. Myslím si, že důležité je abychom s teenagery jednali jakoby se sobě rovnými, avšak vždy musíme respektovat určitou hranici toho kdo je tu za vzdělávajícího a kdo je vzdělávaným. Učitelé by měli ve své snaze i zkusit držet krok s teenagery, znát jejich zájmy, mohli bychom se zkusit orientovat ve vymoženostech, jako je používání moderních technologii, apod.
Typickou potřebou mladistvých je družit se. Nyní se velmi mnoho rozmáhá přátelství ve formě elektronické. Toto téma mne velmi zaujalo, dozvěděla jsem se, že existuje projekt e-bezpečí. A myslím si, že heslo přátelství online musí zůstat online je naprosto skvělé.
Hodně dětí může cítit touhu po exhibici a proto je dobré zkusit s nimi dělat v rámci školy i v rámci volnočasových aktivit, např. rádio, školní noviny, jiné tiskoviny, výstavy školních časopisů, filmy, reportáže, fotografování, apod. Myslím, si že i v každém větším městě existuje Dům dětí a mládeže, který mj. určitě nabízí kroužek s touto tématikou.
Velmi mě zaujaly i almanachy, které měla paní lektorka s sebou. Jednalo se o básničky, které psali žáci a byly moc pěkné. Nikdy dříve jsem se s almanachy básniček od dětí nesetkala.
V neposlední řadě nám paní lektorka předvedla tzv. řetězec komunikace, má 6 bodů:
Nápad – formulace – myšlenky – volba způsobu k. – vysílání – příjem – zpětná vazba.
Tento řetězec vlastně používáme kdykoliv, když komunikujeme, ne vždy je kompletní. Často nám chybí hlavně zpětná vazba.