Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Tento workshop probíhal 12.4 2012 v odpoledních hodinách. Byl v kompetenci sympatického lektora pana Procházky, který se zabývá primární prevencí a s ní spojenou i jinými aktivitami.
Od workshopu jsem očekávala, že nám pan lektor určitým způsobem nastíní problémy týkajících se drog, především právě marihuany, protože k té máme právě přístup všichni a mnoho z nás ji bez jakéhokoliv omezení užívá.
Měla jsem spoustu otázek na toto téma, ale přišlo mi, že pan Procházka byl naladěný trošku na jinou vlnu a bohužel dle mého názoru se tento workshop týkal jiného tématu, než jsem předpokládala.
Vybrala jsem si toto téma, protože mě zaujal jeho název a to právě z toho důvodu, že v dnešní době se s drogami potýkáme téměř na každém kroku, aniž bychom je sami vyhledávali. No nepřijde vám to trochu smutné nebo až děsivé? Mě teda ano. Když se zamyslíte nad tím, že např. taková marihuana je dnes přístupná stejně lehce jako cigarety nebo alkohol!
Na workshopu jsme se hodně potýkali s otázkou, proč lidé kouří trávu? Proč hrají počítačové hry? Proč pijí alkohol? Dospěli jsme společně k názoru, že každý takový člověk vidí v určité takové činnosti únik z reality. Je tedy pravdou, že tito lidé nevydrží ve svém skutečném životě se svými skutečnými problémy? A je na tom vlastně něco špatného, když si někdy potřebujeme od všeho, dokonce i sami od sebe odpočinout?
Na každém z nás záleží, z jakého pohledu se na to podívá. Samozřejmě, že být denně nalitý jak pumpa nic nevyřeší, spíš naopak, a ani celodenní vysedávání u počítačových her není asi tou nejlepší výplní našeho života.
Tak proč některým lidem již zmíněné k jejich životu stačí? A sebevíc je chceme odpoutat od těchto činností z našeho pohledu k něčemu smysluplnějšímu a zábavnějšímu, tak se nám to nedaří?! Kde je tedy problém?
Je zcela nelogické myslet si, že tito lidé jsou např. radši sami se svým počítačem, než někde na pivu s kamarády. Pokud bych se zamyslela nad závislostí u počítačových her nebo celkově počítače, chatování apod., jedna s variant může být, že se tito lidé s nějakého důvodu bojí komunikovat s ostatními tváří v tvář.
Jenomže z mého pohledu co chcete dělat s takovým dvaceti-osmiletým dospělým člověkem? To už se dost špatně mění jeho zaběhlý životní styl. Asi těžko mu dáte zákaz hry na počítači, dokud neudělá nějakou smysluplnou práci.
Právě pro tyto důvody je důležitá práce s dětmi a nabízení jim spoustu jiných možností, ovšem žádným vnucováním, ale pouze je navést na myšlenku, že tady existuje mnoho jiných činností, v kterých mohou být stejně dobří ne-li lepší.
Právě nad tímto vším mě tento workshop přiměl zapřemýšlet. Pan Procházka své zkušenosti a názory na toto téma uměl velmi poutavě předat, ikdyž jsme měli v určitých věcech jiné názory, vše s úsměvem přijal, přestože s námi nesouhlasil.
Nakonec jsem byla ráda, že jsem se workshopu účastnila a tím jsem si mohla odnést pár cenných rad do budoucna.