Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

V rámci projektu Pedagogika v praxi jsem se zúčastnila třech workshopů. Nejvíce mě zaujal hned první s názvem Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog, který se konal 12. 4. 2012. Workshop vedl pan Procházka, jenž se zabývá primární prevencí, je streetwalkerem, učí na Waldorfských školách a realizuje mnoho dalších aktivit, které souvisejí s drogovými a jinými závislostmi. Pan Procházka působil od začátku velmi otevřeně a sympaticky, bylo jasné, že nás nečeká přednáška plná definic a dělení, ale velmi zajímavé povídání na téma drogy a závislosti, které v nás zanechá hluboký pocit zamyšlení. Formou diskuze jsme byli aktivně zapojeni a každý mohl říct svůj názor, který pan Procházka nikdy nevyvracel, tak jako nenutil ztotožnění se s jeho názorem, což se mi velmi líbilo.
Od workshopu jsem očekávala, že zjistím, jak pracovat se žáky, kteří dojdou na hodinu opití nebo pod vlivem jiných drog či se žáky, jejichž rodinné prostředí je proloženo řadou sociálně patologických jevů. Přestože náplň workshopu mé očekávání nesplnila, dozvěděla jsem se řadu zajímavých věcí, o kterých bych nejspíš za normální situace tolik nepřemýšlela.
Téma procházející celou přednáškou bylo mé vlastní Já, neboli vlastní osoba žáka. S tímto pojmem souviselo zamyšlení převážné většiny osazenstva, jež vzniklo na základě otázek „Kdo jsem já?, Před čím utíkám?“. Proč vlastně děti sahají po drogách? To se pan Procházka snažil vysvětlit, nikoliv přes všeobecně známé, dané příčiny, které čteme ve většině odborných knih, ale přes vědomí vlastního Já. Kdy hlavním problémem je to, že jedinec utíká sám před sebou, ale neuvědomuje si, že jeho potřeby jsou na jednom místě, ale drogy a jejich účinky se vyskytují úplně jinde než opravdové potřeby, a tím nemohou nikdy naše skutečné potřeby uspokojit. S tímto názorem určitě souhlasím a musím uznat, že mě vedlo k přehodnocení mého vlastního pohledu a zamyšlení se nad mnoha nezodpovězenými otázkami, jež nám byly v průběhu přednášky předkládány.
Nejpodstatnější pro člověka je vyrovnat se sám se sebou. Pokud nezvládne pomoct sám sobě, urovnat si své myšlenky a problémy, nemůže pomáhat ostatním. Člověk, který je zaklíněný ve svých problémech by měl najít správnou cestu a neuvíznout v jednosměrné ulici. Vždy se dá najít nějaké východisko, ať již za pomoci sebe sama, svých blízkých nebo odborníků. Avšak podstatným bodem je, aby si sám člověk uvědomil problém, kterým je zasažen nebo si připustil, že je v obtížné situaci. Až v okamžiku uvědomění se může posunout v životě dál.
Na workshopu se mi velmi líbilo, že jsme byli zapojeni do debaty a mohli vyjádřit svůj názor, aniž by někdo někoho soudil. Zapojení do přednášky spočívalo i v jednom velmi zajímavém úkolu, a to vymyslet program pro drogově závislé teenagery. Musím uznat, že úkol nebyl vůbec jednoduchý. Je velmi těžké vcítit se do osobnosti teenagera, uvědomit si, jak přemýšlí a co by jako aktivity ocenil. Teenagera je těžké zaujmout nějakou činností a ještě těžší je způsobit, aby u ní co nejdéle vydržel a bavilo ho to, což je v dnešní době virtuálního světa více než složité. Přes všechny možné návrhy se osazenstvo shodlo, že nejdůležitější je pro dítě, aby bylo vychováno z lásky a mělo pocit sounáležitosti. Není to sice prevence, ale zcela jistě se to z velké části podílí na vyrůstání a životním stylu dítěte.
Na konci workshopu jsem měla plnou hlavu otázek a zároveň jsem věděla, že odcházím obohacena novými poznatky, které stálo za to si poslechnout, a byly pro mě přínosem.