Pojďte, budeme hrát divadlo!

O víkendu 5. – 6. května se konal další z workshopů a to: Pojďte, budeme hrát divadlo! Celou akci vedl BcA. Saša Rychecký – lektor dramatické výchovy, výtvarník, režisér a již 22 let vedoucí souboru Dividlo Ostrava. Kdyby bylo účelem úvahy pouze stručné vystižení, napsala bych: PERFEKTNÍ, ÚŽASNÉ, BÁJEČNÉ, ZÁBAVNÉ…atd. Tato víkendová akce mě velmi nadchla a jen ve mně vyvolala chtíč a touhu po dalším podobném zážitku.
Myslím, že na takové akci máte jednu velkou jistotu – potkáte tam fajn lidi. Přihlásila jsem se tam sama, neznala jsem nikoho, snad jsem si jen pamatovala název daného místa a jméno vedoucího. Myslím, že se ani nemusím rozepisovat o místu konání, neboť sám název vše vystihne – Sluňákov. V krásném a klidném prostředí na hranici lužního lesa CHKO Litovelské Pomoraví jsem v jednom květnovém víkendu zažila krásné chvíle, spoustu legrace, dělala, to co mě velmi baví – hrála divadlo, a navíc jsem poznala spoustu skvělých lidí. Z vedoucího workshopu pana Rycheckého – vousatého staršího pána, se nakonec stal Saša, kterému jsme všichni tykali a on tak navodil příjemnou atmosféru bez jakéhokoliv ostychu již v prvních pár minutách.
Kdybych měla popisovat celý průběh víkendové akce, tak by to bylo tak dlouhé, že by se to nikomu z Vás ani nechtělo číst. Asi bych ani nedokázala spočítat všechny ty hry, které jsme stihli udělat. Žádná teorie, jen praxe – což vlastně přesně odpovídá danému kurzu Pedagogika v praxi, v rámci kterého byla víkendová akce uskutečněna. Pan Rychecký měl vše dokonale připravené. Všechno na sebe navazovalo. První den jsme hráli seznamovací hry, poté hry pro navození důvěry. Po obědě jsme se rozcvičili hrou na soustředění, kde pan Rychecký z toho dokázal opět udělat skvělou zábavu. A pak už jsme se věnovali pantomimě a samotnému divadlu. Druhý den jsme zakreslovali skrz své pocity hudbu a vytvářeli na základě našich obrázků příběhy.
Velice se mi líbilo, jak jsme se všichni dokázali odvázat a sehrát i přesto, že jsme se viděli v daný den poprvé. Po každém vystoupení jednotlivce, po každém vystoupení skupiny, po každé hře, po každém vyprávění nějaké historky pana Rycheckého – vždy jsme zatleskali a tak navodili vlnu nadšení a poděkování za něco konkrétního.
I kdybych chtěla, nedokážu nic vytknout. Akce se mi velice líbila a tímto bych chtěla také poděkovat všem organizátorům a účastníkům. Nedokážu to porovnat s jinou víkendovou akcí, neboť jsem žádnou jinou neabsolvovala, ale pro všechny kdo mají rádi divadlo a tedy pro všechny účastníky to byl doufám skvělý zážitek tak jako pro mě.