Úvahy /

Jak přimět teenagery k činnosti

Ve čtvrtek 19. dubna jsme navštívili workshop s názvem Jak přimět teenagery k činnosti. Se spolužáky jsme se vydali zjistit pár tipů a rad, které bychom využili v naší budoucí učitelské profesi.
Poprvé jsem byla nespokojená, poprvé píšu úvahou s trochou výtky a zklamání, protože jsem čekala něco jiného. Workshop vedla energická paní, ovšem nevhodně ho uvedla větou „Kdybych věděla, jak se tento workshop jmenuje, ani bych nepřijela.“ Myslím, že to je docela neprofesionální. A domnívám se, že již tento úvod workshop degradoval na špatně strávené dopoledne. Taky nechápu, jak se může stát, že přijede člověk, který k tématu nemá moc co říct. Už jen toto mi vzalo nějakou chuť poslouchat. A myslím, že jsem nebyla sama. Ale i přesto jsme seděli a čekali, co nastane.
Začala nám vykládat, jak s dětmi pracuje. Povídala o skupině, kterou vede k nějaké tvůrčí činnosti. Ze svého života se s námi podělila o pár zkušeností. Povídala nám, jak s dětmi vyrazili na Zlatou tretru do Ostravy, kde je prováděl Jan Železný a potkali se s Usainem Boltem. Bylo vidět, že má radost, jak jsou děti akční, ochotné, tvořivé, jak mají radost. Povídala nám také o chlapci, který se sám vydal na tiskovou konferenci.
Oceňovali jsme její práci, její zkušenosti. Na jednu stranu bylo zajímavé poslouchat všechny její zážitky. Ale my jsme přece dorazili, abychom se dozvěděli, jak přimět teenagery k činnosti.
Asi po třiceti minutách jsem začala vnímat šum kolem sebe. Pak všichni pochopili, že se workshop smrskne do devadesátiminutového vypravování vlastních zážitků s dětmi, kdy jsem někdy měla pocit, že paní skáče z jednoho do druhého.
Na úvod druhého workshopu, kterého jsem se také účastnila, referentka zhodnotila evaluaci předchozího workshopu. Divila se, jak mohla asi čtvrtina napsat, že se nedozvěděli, jak že to vlastně přimět teenagery k činnosti. Sdělila nám, že přece neexistuje žádný univerzální návod, jak je přimět k činnosti. Vím, že neexistuje, ale vždy jsme si vyslechli nějaké tipy, rady, doporučení.
Samozřejmě, to, co provádí referentka se svými svěřenci, je využitelné, obohatilo nás to v jisté sféře, ale spíše jako mimoškolní aktivita, ne jako činnost v hodině. Chtěli jsme zjistit, jak ty neposedy přimět k činnosti v lavici, jak zvládnout dnešní mládež, která je rok od roku horší v chování, uznávání autorit, plnění povinností, učení. Chtěli jsme zjistit, co je pro ně v jejich věku atraktivní a aspoň trochu by je přimělo k nějaké činnosti. A to se podle mě nestalo.