Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

ÚVAHA: Učitel a teenageři: Jak s úsměvem vydržet ve třídě a školství

Na tento workshop jsem se vyloženě těšil a očekával, že pro mě bude opravdu přínosný. To se také splnilo. Vedoucí lektorka již se samotným příchodem vnesla čerstvý vítr do našich řad. Třikrát nás nechala vstát a pozdravit, než se jí to zdálo dobré. Prostě jako na základní škole.

Po počátečním zaražení jsme ale zjistili, že se jedná o příjemného člověka a atmosféra workshopu po celý jeho čas nás v tom jen utvrdila. Hned na úvod nás stručně seznámila s cílem a obsahem semináře a vysvětlila, že postavěn bude hlavně na jejích zkušenostech z praxe. A ty byly opravdu bohaté.

Hned na začátku nám názorně předvedla, jak ukáznit hyperaktivního žáka. Byla totiž bez našeho vědomí domluvena s jedním studentem, že bude schválně narušovat její výklad. Ten se své role zhostil opravdu dobře, a většina z nás věřila, že se jedná o realitu. A až po nějaké době, kdy dostatečně ukázala, jak se na takového žáka musí, šli s pravdou ven. Poté nás učila, jak se správně uvést do nové třídy, protože první dojem je směrodatný pro následující roky, co s třídou bude muset být v kontaktu. Pár náhodně vybraných jedinců mělo možnost si tenhle vstup a první kontakt se třídou názorně vyzkoušet.

Poté jsme probírali, kolik různých práv žáci mají. A kolik jich má učitel. Vyšel nám docela nepoměr. Vštěpovala nám do hlavy, že nemáme nikdy začít na žáka křičet a dávat najevo hněv. Protože tím ho jen povzbudíme k tomu, aby pokračoval, jelikož ho to baví a čeká na to. Něco na tom asi bude.

Hlavní myšlenkou, kterou jsem si já odnesl bylo - méně mluvit, hodně využívat neverbální komunikaci a více přemýšlet. Někdy i ti nejproblémovější žáci v jádru nebývají špatní a mohou mít pouze smůlu na učitele, kteří k nim měli špatný přístup a nepochopili je. A také, že se snažíme hodnotit žáka celkově a ne podle toho, jaký je zrovna v tom našem předmětu. Nešvarem učitelů totiž bývá to, že jsou zaměření striktně pouze na předmět, který učí, a když jim (i třebas ten jediný) nejde, mají tendenci ho zařadit mezi žáky líné, hloupé a nesnaživé. Dále jsme se také dozvěděli, že při hodnocení a snaze motivovat žáky si máme dávat pozor na zhotovování nejrůznějších nástěnek s černými a zelenými puntíky, kdy se slabší děti mohou cítit odstrčené a celkově jim to může podrývat sebevědomí.
Takže snaha učitelů ozvláštnit a zpříjemnit výuku a pobyt ve škole ano, ale vhodným způsobem. Stejně tak bychom neměli zapomínat na to, abychom si vždy přečetli zprávy o žácích, které učíme. Předejdeme tak nejrůznějším nežádoucím situacím. Z praxe uváděla, jak ona sama tohle jednou zanedbala, a před chlapcem s psychickou poruchou, který házel železnou tyčí se schovávali pod lavice.

Stejně jako všechno číst, si máme též vše zapisovat. Ona si kupříkladu vedla sešit, kde si každou komunikaci s rodičem zapsala (i s datem), včetně telefonních hovorů a dotyčný rodič se jí pod to podepsal. Prý jí to několikrát zachránilo, mohla totiž nějakým způsobem podložit svá tvrzení. Poslední věcí, která mi hodně utkvěla v paměti, bylo to, že proto, aby třída fungovala tak jak má, máme vytvořit určité rituály. Například ona měla v oblibě při pozdravu děti naučit dobrý den, celý den. A podobné odlehčovací vsuvky.

Celkově musím říct, že workshop byl příjemně a užitečně strávený čas. Taky prostory, které se teď pro semináře podařilo, zařídit jsou mnohem vhodnější než stísněná přednášková místnost, v které workshopy probíhaly ve druhém ročníku, kdy se na všechny, kdo měli o určitý seminář zájem, z kapacitních důvodů nedostalo. Takže tento workshop můžu všem jen doporučit.