Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Škola hrou a svět v obrazech

Jak už sám název napovídá, budu psát o workshopu „Škola hrou a svět v obrazech“, který se konal 5. 4. 2012 v Domě dětí a mládeže. Když jsem si procházela seznam nabízených workshopů, hned jsem věděla, že na tento musím jít na 100%. A to z mnoha důvodů. Než jsem začala studovat na svém nynějším oboru a to Speciální pedagogice – dramaterapii, nevěděla jsem nic o takzvané „alternativní“možnosti pedagogiky, jako je například Montessori nebo Waldorf. První, kdo mi otevřel nové dveře poznání, byla moje spolužačka, která vystudovala základní a střední školu právě na již zmiňované waldorfské škole. Mohla nám vyvrátit jeden z mýtů, a to ten, že žák z waldorfské školy není o nic méně připravený na vysokou školu než „běžný“ žák. Ba naopak, připadá mi, že potřebuje daleko méně času na přípravu před zápočtem či zkouškou než já, a také má obrovský hudební talent, a celkově je velmi kreativní. Toto však pro mě bylo spíše praktické seznámení, ale více jsem se dozvěděla až na přednáškách Filosofie výchovy, kde mě zaujala antroposofie a její zakladatel Rudolf Steiner. Proto mě hodně mrzelo, když jsem nemohla jít na den otevřených dveří waldorfské školy, který se konal na konci minulého roku, protože jsem měla povinný kurz mimo Olomouc.
Jenže s tímto workshopem se vše změnilo. Měla jsem možnost nahlédnout do této pedagogiky a to přímo očima paní magistry Libuše Vlasákové. Což mi vynahradilo původní zklamání. Workshop překonal moje očekávání. A určitě využiji každé příležitosti, abych se dostala ještě blíže k této pedagogice. Tyto tři hodiny bylo pro mě velkým přínosem. Nejenom, že jsem si to hodně užila, ale hned mi naskakovali možnosti, jak své nové poznatky zužitkovat. Například můj přítel má šestiletého bratrance, který je naprostým fanatikem televize, počítače, a především gormitů, což vlastně ani nevím co je, ale vím, že u nás bývá rád, a nepotřebuje televizi, tak jsem mu koupila knihu Pohádek, které, jak říkala paní Vlasáková, rozvíjejí dětskou fantazii, a také už mám naplánované různé aktivity především z oblasti výtvarné a hudební výchovy až k nám přijede na prázdniny. Velmi se mi líbil výrok paní Vlasákové, že škola hrou není pouze o hraní, ale je to především o tom „vyhrát si“ s něčím, což chápu jako pečlivé tvoření, píli a soustředění se. Na což by se v dnešní době měl také klást důraz, protože žijeme v době, kdy máme mnoho možností, ale málokdo vydrží delší dobu pouze u jedné činnosti.
Kdybych to měla shrnout pouze do jedné věty, tak bych asi napsala, že pro budoucí pedagogy (tedy i pro mě) je velmi přínosné rozšiřovat tuto myšlenku a tyto postupy, ale také bych to doporučila již učícím pedagogům a rodičům, kteří v brzké době plánují, nebo už mají děti.