O čem snívá sv. Kateřina

Dne 26. 4. 2012 jsem se v rámci projektu Pedagogika v praxi zúčastnil workshopu s názvem „O čem snívá sv. Kateřina“, který proběhl v Arcidiecézním muzeu v Olomouci. Setkal jsem se zde s Mgr. Petrem Šobáněm, který nás uvedl do problematiky muzejní pedagogiky.
Jakým způsobem vytvářejí pedagogové tuto činnost? Je vůbec možné zvládnout zorganizovat nějakou výstavu, kde by zapojili neorganizované skupiny? Na tyto otázky není snadné odpovědět, protože práce muzejního pedagoga je velmi proměnlivá a nestálá. Nedrží se žádných striktních osnov a člověk, vykonávající tuto práci, musí mít často mnohem více fantazie než běžný učitel nebo kdejaké dítě. Domnívám se, že v dnešní společnosti je práce těchto lidí velmi důležitá. V době, kdy se většina malých dětí vyzná v počítačích, ale o kultuře či umění neví téměř nic, mají muzejní pedagogové nelehké postavení. Kolik dětí se dnes samo rozhodne jít do muzea nebo s nadšením přijme nabídku svých učitelů ze školy nebo rodičů tam zavítat? Když už se do tohoto prostředí dostanou, musí animátor programu v muzeu zvolit takovou taktiku, aby zaujal alespoň některé ze svých pozorovatelů. Proto se často zapojují do výkladu různé motivační aktivity např. hry nebo pracovní listy, které nenásilnou formou rozvíjejí dovednosti a znalosti návštěvníků.
Myslím, že formou hry si děti snadno zapamatují informace než holým výkladem, proto je činnost muzejních pedagogů hodnotná a ti, již docílí toho, že děti odchází s několika novými nabytými informacemi, mohou být na sebe oprávněně hrdí. Problém spíše nastává v okamžiku, kdy do muzea zavítají neorganizované skupiny, jelikož pro organizované skupiny jako jsou např. školy, se podle mě program vytváří snadněji. Přijdou-li do muzea rodiny s dětmi, animátor se nemůže plně věnovat každé skupině, proto musí řešit způsob, jakým návštěvníkům předloží informace a jak je zaujme. Domnívám se, že právě ony pracovní listy, názorné ukázky či možnost vyzkoušení věcí v rámci expozice, jsou vhodným prostředkem, jak ozvláštnit výstavu a dosáhnout spokojenosti jak návštěvníků, tak i muzejního pedagoga.
Práce pana Šobáně je jistě zajímavá a bezpochyby ji vykonává, jak nejlépe dovede. Během třech hodin, co jsme strávili v jeho přítomnosti, nám velmi poutavou formou popsal nejen svoji práci, ale také nám ukázal zajímavou expozici japonských obrazů a hmatovou výstavu pro nevidomé a slabozraké. Zapojil nás do všech aktivit, které realizuje s návštěvníky, což nám jistě lépe přiblížilo celou činnost, než kdyby nám pouze jen vykládal teorii a neměli jsme reálnou představu, jak celý program probíhá.
Přestože jsme se v průběhu workshopu poměrně odchýlili od tématu, přednáška mě velmi zaujala a myslím, že by setkání s muzejním pedagogem mělo absolvovat více učitelů základních a středních škol, aby mohli obohatit výuku různých předmětů o praktické ukázky.