Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Historie drog spadá do dávné minulosti před naším letopočtem. Už tehdy lidé objevili účinky různých halucinogenních rostlin. Dnes jsou drogy celosvětovým problémem, jehož vyřešení podle mě nikdy nebude úplné.
Nebudu tady rozebírat morálku těch, co tímto způsobem bez skrupulí vydělávají obrovské peníze na životech lidí, ale zaměřím se na to, jak tomu předejít tomu, jak pomoci dětem, nezačaly drogy brát.
V posledních letech bohužel stále klesá věková hranice, ve které se mládež poprvé s drogou setkává. Proto je potřeba co nejdříve začít s primární prevencí a zaměřit se na děti základních škol. Společnost předpokládá, že stěžejní podíl na práci s těmito dětmi leží na bedrech škol. Ale to není názor správný, protože záleží nejvíce na výchově v rodině, na správném působení rodičů na své děti. Preventivní programy ve školách mají dozajista svou důležitost, ale měly by fungovat pouze jako dokreslení již nabytých a získaných informací o drogách a podpořit tak negativní vztah konkrétních jedinců ke droze. Až pokud rodina v této oblasti selže, musí ji zastoupit škola, pedagogové, případně odborná lékařská pomoc a vést dítě zpět na správnou cestu životem bez drogy.
Proto bychom primární prevenci měli vnímat jako celospolečenské poslání. Nejdůležitější je ovlivnit názory, postoje a chování jednotlivce, jakož i jeho skupinu nebo společenství, které na sebe vzájemně spolupůsobí, aby nedošlo ke vzniku závislosti. Na splnění tohoto úkolu by se měli podílet politici, pedagogové, psychologové i lékaři.
Sekundárně je pak potřeba zachytit počátek problému – fyzické či psychické poruchy v oblasti sociálního vývoje a vytvořit potřebná opatření, která zabrání dalšímu rozrůstání poruchy mezi další jedince. Tady se na chvíli zastavím. Z mě nepochopitelných důvodů spousta rodičů zavírá oči nad evidentně jiným chováním svého dítěte, které signalizuje problém. Neví, jak se k tomuto problému postavit a právě proto je na místě uvažovat o novém způsobu preventivního boje proti drogám.
Nikdy nikdo nenahradí vliv rodiny na osobnost dítěte. Osobní příklad rodičů, kteří podporují důležitost lidského zdraví, tudíž nekonzumují ani alkohol a nekouří (což jsou naší společností tolerované drogy) a dobrou výchovou se snaží z dítěte vychovat sebejistého a vyrovnaného jedince, je určitě nejdůležitější. Protože dítě, které není dostatečně sebevědomé, je ve věku dospívání a trpí tudíž zvýšenou emocionální labilitou, hyperkritičností vůči všemu okolo i k sobě samotnému a hledá si teprve své místo ve společnosti, se nachází na cestě, která může vést až k užívání drogy.
A ani toto všechno rodičům nezaručí, že jejich dítě se drogám vyhne. Stačí jeden, jediný okamžik, zkrat, kdy dítě, jakkoliv s láskou vychovávané, po droze sáhne. Podle mě nelze stoprocentně dítě od nebezpečí drog ochránit a to mě právě děsí. Protože pokud už se tak stane a dítě do drog spadne, tak se domnívám, že rodiče jsou na tom hůře než jejich děti. Protože dívat se, jak se Vaše dítě ničí, musí být daleko bolestivější než například jeho náhlá ztráta. Jedince nakonec rodina zavrhne, protože jiná možnost prakticky neexistuje a následně jej zavrhne celá společnost.
Již od dávných dob je člověk v průběhu své životní pouti podroben nejrozličnějším nepříjemnostem, se kterými se pokouší se vyrovnat. Každý z nás je jiný a proto se každý staví k těmto překážkám různě, svým vlastním způsobem, ovlivněným svými charakterovými vlastnostmi a životními zkušenostmi. Ti dospělí by to své moudro, které získaly právě těmi zkušenostmi, měli umět předat svým dětem a pomoci jim tak překonat ne vždy lehké období dospívání.