zpět na detail: Desatero učitele
Desatero učitele
Když jsem letos poprvé absolvovala PVP program, netušila jsem, kolik mi toho zůstane v hlavě. Především díky úžasným paním, které své zkušenosti předávaly nám mladším. Desatero učitele jsem si vybrala, protože si myslím, že to bylo nejvíce zajímavé.
Osobní názory a zkušenosti učitelek jsou k nezaplacení. Já osobně jsem si odnesla z tohoto workshopu následující ponaučení.
Ve třídě je důležitá atmosféra. Jako nový učitel přicházející do třídy si musím nástup nacvičit. Klidně před zrcadlem. Žáci většinou dají na první dojem. Představím se a nezapomenu stanovit okamžitě pravidla. Děti rády zkoušejí, co učitel vydrží, proto při první takové situaci je potřeba okamžitě zasáhnout a třídě vysvětlit, že tudy cesta nevede. Pro děti je také důležité, aby byly nějak ohodnoceny. Nemyslím tím známky, ale spíše děkování. Když nás někdo alespoň jednou denně pochválí, cítíme se dobře a neotravujeme. Toto platí především pro žáky, kteří jsou průměrní nebo horší ve výuce.
Důležité je vytvořit si systém. V první řadě je zapomínání. S tímto problémem se setkal nejeden učitel. Ale jak to má řešit? Nemůže kývnout hlavou a jet dál. To by děti si dovolovaly dál a dál a neměly by žádné pravidla. Je dobré stanovit si s dětmi pravidla ihned na začátku. Např. Když něco zapomenu, stoupnu si a omluvím se slovy: "Paní učitelko, omluvte mne dnes, ale zapomněla jsem si sešit do Jazyka českého.". Jednoduché a výstižné. Za jedno zapomenutí jim nic samozřejmě nehrozí, stane se to každému, avšak při pěti zapomenutí je na místě poznámka nebo nějaký jiný trest. Vše bych si měla zapisovat do nějakého sešitku, aby to bylo spravedlivé. Také je nutné vést si systém pochval. A v neposlední řadě možnost spravit si poznámku pochvalou - vynulují se.
Jako správný učitel bychom měli mít na paměti, že děti si dobře pamatují. Proto neslibuju nic, co nedokážu splnit. Pokud něco ale slíbím, dodržím to. Pořád udržujeme příjemnou atmosféru. Když například jsme nemocní, nachlazení, a máme špatnou náladu, upozorníme děti na to, aby byly připravené, že vám třeba dnes nebude do řeči.
Hodinu vedeme jen my, a proto ji také ukončujeme. Děti rády počítají na hodinkách minuty do konce hodiny a 30 sekund před zvoněním se začnou balit. Toto bychom měli odbourat. Snažit se vyjít přesně do 44 minut, abych mohla hodinu ukončit 30 sekund před zvoněním a děti se mohly v klidu sbalit. Samozřejmě ne vždy to vyjde. Ale dá se tímto předcházet trapným situacím, kdy děti jsou už sbalené a já jsem ještě nedomluvila. Takže hlídáme si čas!
Na závěr je nutno dodat, že nejlepší prostředek udržení kázně, je veřejné chválení. Na toto slyší jak chlapci tak děvčata a nic tím nezkazím.