Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

seznam všech úvah

Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Další workshop, který jsem navštívila „Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog.“ V úvodu pan Procházka položil několik otázek, např. jestli někdo zkoušel drogu. Zaujala mě otázka: „Proč lidé vlastně berou drogy?“ Člověk se hned zamyslí sám nad sebou, jestli někdy drogu zkusil, tak proč to vlastně udělal. Osobně si myslím, a padlo to tedy i na přednášce, že člověk před něčím uniká. Před problémy, nudou, špatným obdobím nebo dokonce sám před sebou. Další otázka ovšem je, jestli to za to stojí. Věřím tomu, že na určitou chvíli ty drogy od problémů pomohou. Jenže to není trvalé řešení a navíc už vůbec ne bezpečné či zdravé.
Podle mě ale drogy jsou i jiné věci, než heroin, kokain, alkohol. Myslím, že do nich patří všechno to, na čem je člověk závislý. Každý máme svoji „drogu“, která nám pomáhá utéct od tzv. reálného světa. Může to mít podobu televize, počítačových her, sociálních sítí, ale i čokolády nebo třeba běh. Závislí opravdu můžeme být dnes na spoustě věcí. A pokud má člověk pevnou vůli a ví, kde jsou určité meze a že problémů se nezbaví tím, že je bude prostě ignorovat, může tu svoji oblíbenou činnost klidně provozovat bez obav. Tím samozřejmě nemyslím, že brát heroin v malých a ne častých dávkách je dobré.
Je pravda, že jsem se hned sama zamyslela, jestli mám nějakou závislost. Ale nenapadlo mě nic, co bych dělala pravidelně, když chci před něčím utéct nebo se něčemu vyhnout. Nejvíce se ale asi uchyluji ke knihám nebo filmům. A myslím, že pokud se vyskytl nějaký větší problém nebo špatná událost, sáhla jsem, jako mnozí po alkoholu. Naštěstí ale v přijatelné míře. Také mě to donutilo přemýšlet, před čím tak nejčastěji utíkám. A přišla jsem jen na to, že často od školních povinností. Ale v tomhle asi nebudu jediná a zná to každý student a žák.
Na přednášce se mi líbilo, že spoustu lidí živě diskutovalo a zapojili se hlavně ti, kteří mají s drogami nějakou osobní zkušenost. Musím říct, že se mi mnohdy spíše líbily argumenty od návštěvníků workshopu než od pana Procházky. Občas mi přišlo, že neví, jak protiargumentovat.
I když mě tento workshop zaujal nejvíce, stejně jsem od něj „nedostala“ to, co jsem čekala. Místo toho, abychom se dozvěděli, jak pracovat s lidmi závislými na drogách jsme si spíše rozšířili znalosti o drogách všeobecně.