Úvahy /

Škola hrou a svět v obrazech

Dne 5.4.2012 jsem navštívila workshop Škola hrou a svět v obrazech. Přihlásila jsem se na něj záměrně, protože už při výuce ve škole mě zaujalo téma alternativních škol. Chtěla jsem se o tom dozvědět více a myslím, že jsem neudělala chybu. Paní Mgr. Libuše Vlasáková, která workshop vedla, naplňovala moje představy o vyučujícím v alternativní škole naprosto přesně.
Během pár minut jsem měla pocit, jako bych seděla ve třídě waldorfské školy v Písku, odkud paní magistra pocházela. Vyzařovala z ní vlídnost, klid a pohoda tolik potřebná pro podporu malých dětí, kteří jsou ze školy z počátku zaskočení. Dokázala nás zapojit do her, které jsou tak typické pro jejich způsob výuky. Myslím si ale, že není hra jako hra. Aby splňovala svůj účel, musí být důkladně promyšlená a obsahovat pohybovou složku, protože děti přece milují pohyb. A právě toto všechno nám ukázaly hry, které si pro nás paní Vlasáková připravila. Líbil se mi nápad, jak prvňáčka naučit abecedu pomocí obrázků, které svým tvarem připomínají písmeno. Opět jsme se mohli zapojit do vymýšlení tvarů a sami si to do svých papírů nakreslit. Kdybych měla ovšem vymýšlet celou abecedu, aby byly obrázky výstižné a přitom jednoduché, asi bych nad tím chvíli strávila. I přesto věřím, že tuto metodu v budoucnu využiji při výchově vlastních dětí.
Kromě toho mě zaujalo i vyprávění o tom, jak si děti sami vypěstují obilí, upečou z něho chleba a dají ho ochutnat ostatním spolužákům. Je to pak celkově pojaté jako velká slavnost. Děti tak zjistí, že přijít do obchodu a koupit si chleba není tak jednoduché. Že za tím stojí i kus práce, kterou za nás provádí zemědělci a pekaři.
Na druhou stranu si ale kladu otázku, jak se pak děti dokážou zapojit do běžného typu vyučování, když třeba nastoupí na střední školu, mají sedět jen a pouze v lavici a učit se všechno nazpaměť. Musí to být pro ně hrozný šok, protože jsou zvyklí na zcela odlišný přístup. Nebo mě napadá otázka, jak potom dokážou udržet pozornost delší časový blok. Asi se to časem naučí a přivyknou si novým způsobům, ale ze začátku to pro ně musí být docela stresující.
Ačkoliv jsem se na workshopu dozvěděla spoustu zajímavých informací, které jak už jsem psala výše, jednou využiji při výchově vlastních potomků, svoje děti bych asi do waldorfské školy nedala. Bála bych se totiž toho, jak by se dokázalo zapojit do běžného života, který by na něj čekal poté, co by vyšlo ze školy.
Navštívit workshop bylo velice přínosné, protože jsem poznala jak kladné, tak záporné stránky tohoto způsobu vyučovaní a určitě bych ho doporučila i dalším, které téma alternativních škol zajímá a chtějí se o něm dozvědět více.