Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

O workshop „Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog“ byl (pravděpodobně i vzhledem k aktuálnosti této problematiky) značný zájem. Byla jsem velmi potěšena, že se mi workshop podařilo zapsat, a tak jsem se mohla zúčastnit poněkud netradiční přednášky s diskuzí.
Pan Procházka (přednášející) na mě zapůsobil jako člověk, který má s danou mnoho zkušeností (pracoval mimo jiné i jako streetworker). Přesto se nejednalo o nudnou přednášku (mentorování o zhoubných fenoménech dnešní doby), zpestřenou pouze odstrašujícími příklady z praxe. Z workshopů, které jsem měla možnost navštívit, byl právě tento nejpodnětnější - zejména díky možnosti dlouhé diskuze a filozofické rovině pojetí tématu.
Adolescence je období života, kdy všichni tak trochu tápeme, hledáme sami sebe ať už skrze vzory nebo oblasti, ve kterých bychom byli výjimeční apod. Cesty za našimi životními cíli jsou však mnohdy trnité a naše snažení může vyústit i v pocity marnosti. Každý z nás má své osobní démony (podle p. Procházky „stíny“), před kterými se snaží uniknout. Každodenní šedá a nepříznivá realita se pro nás může stát tísnivým prostorem, ze kterého jako by nebylo úniku ani před námi samotnými. Ale náhle se objeví možnost prožít novou zkušenost-nadčasovou a slovy našich dosavadních světů nepopsatelnou, přesahující v něčem zásadním vše, co jsme kdy v životě svými smysly byli schopni uchopit.
Ale co konkrétně se může stát tou naší osobní drogou? Určitě cokoliv, po čem nezdravě bažíme až do té míry, že nevědomky ztrácíme osobní svobodu. Je nutné podotknout, že v takovém případě často lžeme nejen svému okolí, ale především sami sobě. O dopadu závislostí na nejrůznějších látkách, ale i činnostech by bylo možno vést sáhodlouhé diskuze, mnoho „závislostí“ nemusí být v konkrétní společnosti považováno za závislost, patologický jev nebo něco škodlivého. S nadsázkou lze říci, že se nikdy nebudeme všichni dívat stejně na uživatele heroinu, workoholika, studenta ČVUT, který propadnul počítačovým hrám, gamblera, fanatického skauta, fotbalového chuligána, alkoholika, „za všech okolností pohodového“ huliče trávy, kuřáka, vrcholového sportovce, který sportu ve svém životě podřídil vše ostatní… Každý z nich v osobním životě učinil svobodné rozhodnutí, avšak jsou tito lidé ve svém aktuálním stavu svobodní? I tato (poněkud v širším záběru pojatá) otázka byla předmětem velkých diskuzí workshopu.
Domnívám se, že každý člověk by měl ve svém životě usilovat harmonii, ve které já osobně spatřuji osvobození, nikoliv slabošský únik. Každý z nás je individualita, a tak máme v životě nestejné cíle, každý z nás však touží uchopit ten svůj smysl života. Zkušenost je bohužel nepřenosná, ale pokud se chceme pokusit ji alespoň zprostředkovaně předat, měli bychom si uvědomit, kdo jsme i jaké jsou naše osobní limity. Chceme-li šířit nesporně důležitou prevenci v této oblasti, měli bychom začít především u nás samých.