Úvahy /

ANGLICKY VŠEMI SMYSLY NENÍ NESMYSL

Když jsem si vybírala, kterého workshopu se zúčastním, jako první mě nejvíce zaujal právě workshop s tématem vyučování angličtiny. Nemusím vysvětlovat, jak je angličtina důležitá. Je to přece světový jazyk. A čím dál více se bude používat i u nás, v malých městech nevyjímaje. Navíc se ve svém oboru často setkávám s kroužky jako Angličtina pro nejmenší, Angličtina pro maminky s dětmi, Angličtina pro prvňáčky apod. Může se tedy stát, že jednou takový kroužek povedu. A protože určitě nebudu chtít, aby volnočasová aktivita byla jen další hodinou typu „sedím v lavici a poslouchám“, budu se snažit ji udělat co nejvíce zábavnou.
Hned v úvodu workshopu mi bylo jasné, že my posluchači nebudeme jen tak sedět a zapisovat si své postřehy. Díky za to! Je sice pravda, že se nikomu nechtělo hýbat, zpívat ani se předvádět, ale není nejlepší si nové metody vyzkoušet na sobě? Bylo také dobré, že jsme každý dostali text s metodami, básničkami, radami a podobně. Nemusela jsem nic opisovat, stačilo si jen napsat pár poznámek. Líbilo se mi také, že workshop byl doplněn videonahrávkami pořízenými v opravdových hodinách angličtiny na základní škole. Udivovala mě skvělá výslovnost malých žáků. Okamžitě jsem musela zkritizovat svou výslovnost i výslovnost spousty mých vrstevníků nebo třeba Zuzany Light, která v zahraničí žije už několik let a její výslovnost je i přes plynnou angličtinu otřesná. Zábavná taky byla metoda, jak takové výslovnosti dosáhnout. Jazyková cvičení v podání inženýrky Aleny Vašků jistě pomohla i některým přítomným. Mně osobně pomohla písnička s názvy měsíců. Vybavit si, jak jdou po sobě měsíce po červenci, je pro mě oříškem do dnes.
Ve vlaku cestou z workshopu jsem musela uznat, že závidím dnešním dětem (alespoň co se týče výuky angličtiny).Moschino Outlet Když jsem byla ve čtvrté třídě a začala mi povinná výuka cizího jazyka – angličtiny, moje paní učitelka byla takzvaně lekci před námi. Celý život učila ruštinu a po revoluci se musela rychle rekvalifikovat na angličtinářku. Myslím, že měla dost co dělat, aby se anglicky naučila, natož, aby se učila zábavné metody výuky, které by nás něco naučily a dokonce pobavily. Navíc na naší základní škole byl vrchol kreativity používání kostek ve výuce matematiky. Výslovnost s námi nikdo nepiloval, maximálně jsme se snažili „dát jazyk mezi zuby a říct F“. Zaujala mě proto myšlenka melodizace slov, básničky, hry a také věty s pohybem. Ve školce jsem se kdysi naučila jednu básničku o skřítkovi, kterou jsme doprovázeli pohybem. A pamatuji si ji do dnes. Jsem přesvědčena o tom, že je to díky tomu pohybu. Slova se mi vybavují, aniž bych se nějak více snažila. Zato vybavit si druhou sloku Máje je pro mě nadlidským úkolem, i když jsem se je učila poměrně nedávno.
Čím dál více cítím potřebu, aby se angličtina vyučovala jiným způsobem, než jako jej znám ze základní školy. Učím se jí už od čtvrté třídy a stále mám problémy. Jako turista se dorozumím bez problémů, ale zajít si do kina na film v originálním znění? Přečíst si knihu? Rozumět všem anglickým písním? Má sestřenice je v sedmé třídě a mám pocit, že je na stejné úrovni jako já. Se závistí poslouchám, co se zase naučila, když si jen tak hráli, a vzpomínám na své hodiny nad učebnicí a slovníkem v ruce.