Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak najít společnou řeč v multikulturní společnosti

Workshop se zaměřením na multikulturalitu společnosti, jak už vyplývá z názvu nás provedl problematikou dnešní společnosti z pohledu jedince, skupiny a obyvatel jiných kultur. V podání Mgr. Petry Heidrichové, která je mimo jiné výbornou učitelkou na základní škole, mi workshop pomohl přemýšlet nad tímto tématem trochu jinak – Franck Muller Replica z té druhé strany, jak bychom řekli.
Průběh workshopu byl velmi energický a plný překvapení. Úvodem jsme si vytvořili všichni jmenovky – což byl velmi dobrý začátek pro nás všechny, taková maličkost a hned máte lepší pocit. Najednou to nebyla paní Katka, nebo ten vysoký kluk v rohu, ale prostě Katka a Tomáš. Jakmile víte, že jste si rovni, ta myšlenka vás uklidní.
Paní Mgr. Heidrichová ve své přednášce nevynechala ani skupinovou práci, díky které jsme nevědomky sami popisovali, co vlastně multikulturní společnost je, co si pod ní mají děti představit, jaké pojmy by měla zahrnovat. Následovaly hry, spousta her, jak dětem ukázat, že děti které nemají stejnou barvu kůže, nebo mají jiné zvyky či obyčeje, jsou pořád děti a také si rády hrají, vymýšlí a kreslí. Třeba hra na „První dojem,“ byla jednoduchá a přitom jsme se u ní všichni zasmáli. Byly kladeny otázky typu: „Jsem z vesnice, nebo z města?“, „Kam ráda jezdím na dovolenou? – na chalupu, k moři nebo na hory?“ Mnohdy je těžké usuzovat jen z vlastního dojmu, nebo podle toho, jak člověk vypadá se rozhodnout, zda je jeho oblíbené jídlo Rajská nebo Špagety. Tohle je dobrý způsob, jak člověka mile představit, nebo uvést do kolektivu.
Já osobně jsem však byla ráda za hru „Neznámá kresba.“ www.hellobreitling.net Zjistila jsem, že nejen já neumím kreslit.  Naším úkolem bylo vytvořit zástup a zavřít oči, zástupy byly asi 3 vždy po 5 lidech. Paní lektorka šla pokaždé na konec tohoto zástupu a začla prsty kreslit na posledního člena. Ten, kdo byl poslední to měl vždycky nejsnazší/nejtěžší. Nejsnazší, protože jako první mohl odtušit, jaký obrázek má lektorka na mysli, od koho jiného přece, než od ní by tato představa mohla být přesnější? Na druhou stranu nejtěžší to měl, jelikož právě na něm záviselo celé družstvo – takže když udělal hned na začátku chybu, nebo špatně rozuměl obrázku, výsledkem byl nakonec docela jiný obrázek. Na začátku družstva měl dotyčný otevřít oči a obrázek nakreslit na listu papíru. Obrázky byly dohromady 3, všechny stejné pro každé družstvo. Na konci jsme si výtvory ukázaly, většinou se podobaly těm, co lektorka kreslila poslednímu na záda, ale věřte nebo ne, takový obrázek oka s řasami nám dal pěkně zabrat. Hra nás celkově hodně spojila a spřátelila, panovala taková příjemná rodinná atmosféra, ačkoliv jste vedle sebe měli úplně cizí lidi, nebo studenty, co potkáváte jen ve škole na chodbě.
Tento workshop byl pro účastníky sice vyčerpávající, ale v tom dobrém slova smyslu. Lektorka tohoto workshopu dobře věděla, co dělá a byla perfektně připravená i na nepředvídatelné. Navíc po mnoholetých zkušeností jako učitel na základní škole stále překypovala optimizmem a nepřeberným množstvím energie. Byla velmi dobrým vzorem pro nás všechny budoucí učitele.