Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Dne 12.4.2012 jsem se zúčastnila workshopu na téma „Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog.“
Na úvod nám pan Procházka pokládal mnoho zajímavých otázek, na které jsme se měli pokusit odpovědět. Nejvíce mě zaujala první otázka. Proč lidé začnou brát drogy? Myslím, že existuje mnoho důvodů, proč se lidé k takovému zoufalému kroku odhodlají. Slabému jedinci postačí nabádání okolí, aby drogu vyzkoušel. Je rád, že si ho někdo všiml, touží patřit do nějaké party, a proto vlivu skupiny podlehne. Jiný člověk po droze sáhne, protože už zkrátka neví, jak dál. Je zoufalý, smutný, zmatený, má pocit, že se mu nic nedaří a cítí bezmoc. Někdo naopak drogu vyzkouší, protože se nudí. Hledá činnost, jakou by se zabavil. Má chuť experimentovat a bavit se. U všech příčin lze najít společnou vlastnost, a tou je únik. Každý jedinec, který se rozhodne drogu vyzkoušet, od něčeho utíká. Může utíkat před stereotypem, před sebou samým, před problémy, kterým se nedokáže postavit čelem, před osobou, která ho týrá, před kritikou rodičů… Mohla bych vyjmenovávat další a další důvody k útěku, protože dle mého názoru, má každý jedinec svůj individuální „strach“, před kterým se snaží uniknout. Každý si chce odpočinout od krutého reálného světa. Mnozí jako východisko vidí, požití drogy. Droga, ať už máme na mysli alkohol, marihuanu nebo „jen“ hraní počítačových her, jim otevře bránu do nového světa. Tento svět je krásný, mají pocit, že problémy nejsou tak závažné, jak se zdály. Mají najednou tolik sil a odhodlání. Ale jakmile účinek drogy pomine, přijde tvrdý pád na zem. Znovu se ocitají ve všedním světě, který je tak utápí. Domnívám se, že v něm dlouho nevydrží, a zase budou vyhledávat krásný svět, který je osvobodí od všech starostí a povinností. Takto dle mého názoru vzniká závislost.
Když přednášející vyslovil větu: „Každý z Vás, co tu sedíte, má nějakou závislost“, donutil mě k hlubokému zamyšlení nad sebou samotnou. Položila jsem si otázky: „Jakou závislost mám já?, Před čím a kam utíkám?.“ Najít odpověď bylo mnohem složitější, než jsem si myslela. Po dlouhém zamyšlení, jsem došla k tomu, že mým útěkem je seriál. Každý pracovní den ho musím vidět. Když ho zmeškám, hned mám z toho špatnou náladu a musím si ho vyhledat v historii na internetu. Utíkám od svých problémů a starostí, k problémům a starostem seriálových postav. Někdy se uklidním, že jejich starosti jsou závažnější, než ty moje. Jindy se mi zdá, že řeší maličkosti. Ale vždy mě to pomůže odpočinout si od reálného světa. Seriál mě donutí přemýšlet nad tím, jak to asi dopadne a co bude v dalším díle. Po tuto dobu neřeším svůj život.
Očekávala jsem, že nás pan Procházka seznámí s postupy, jak s lidmi, kteří jsou pod vlivem drog pracovat. Mé očekávání se nenaplnilo, protože jsem se nedozvěděla, jak pracovat s takovými lidmi. Přednášející nám dal za úkol, abychom ve skupinkách vymysleli léčebný program pro tyto osoby. Můj názor je, že jedinec si musí připustit svoji závislost a chtít se ji zbavit, jinak se nevyléčí. Poté mu můžeme nabídnout řadu aktivit a ukázat mu, že k radosti a zábavě nejsou potřeba drogy.
Workshop byl ukončen bouřlivými diskusemi o drogách a jejich účincích na člověka. Myslím si, že ten, kdo drogu nezkusil, nemůže ostatním radit, jak se zbavit závislosti.