zpět na detail: Desatero učitele

seznam všech úvah

Desatero učitele

To, že se na pedagogické škole vyučují hlavně „odborné“ předměty, a ne pedagogické, metodické a didaktické, to je stará známá věc. Protože jsem si toho vědoma a protože patřím do té skupiny studentů učitelství, kteří se OPRAVDU chystají do praxe, vkládala jsem do workshopu s názvem Desatero učitele, konaného 22.března od 9:00 v Domě dětí a mládeže Olomouc, velké naděje.
Tentokráte mi ani nevadil velký počet účastníků, kteří se rozpínali po ¾ sálu. Na paní lektorky zbyl sice maličký prostor mezi pódiem a řadami židlí, což obvykle není dobré znamení, ale obě dvě učitelky s dlouholetou praxí se s tímto „nepoměrem“ skvěle vypořádaly. Ne, netroufám si hodnotit jejich vystoupení, jen bych ráda poukázala na jeden fakt. Když někdo vystupuje před „třídou“ (účastníky workshopu) a mluví o tom, jak se má vystupovat před třídou (našimi budoucími žáky), respekt a potvrzení svých slov si získá nejlépe (či snad jedině?) tak, že zúčastnění přímo vidí, jak to na ně samé funguje v praxi. A to se zde velmi povedlo. Svými výstupy paní lektorky korespondovaly s obsahem výkladu. Drobnosti jako příliš nečekaný direktivní začátek, ne úplně vhodně nastčený „zlobivý student“ či otáčení se k publiku zády byly zapomenuty pro dobrou „vyučovací“ atmosféru.
Moc se mi líbily předem připravené materiály, které jsme si měli s sebou přinést vytištěné – velice usnadnily orientaci ve výkladu, bylo na čem stavět. Myslím, že obsah byl pro mě velmi přínosný. Někdo by snad mohl říct, že se nedozvěděl nic nového. Všichni přece víme, že ve třídě je důležitá kázeň, že učitel musí být objektivní a spravedlivý. Avšak s fakty z desatera učitele nesmí pedagog jen „podvědomě souhlasit“, musí je vzít za své a dále na nich pracovat. Jednotlivé body destara podpořené poutavým vyprávěním z osobních zkušeností lektorek dostávaly nový rozměr než jen seznam, kde si jednotlivé položky můžete jednoduše „odfajfkovat“. Účastníci, tedy aspoň já, nenabyli dojmu, že se jedná o striktně daný postup, který jednoznačně zaručí úspěšnost za katedrou. Naopak dostali prostor přemýšlet o důležitosti bodů, spojovat je s praxí či doplňovat je o vlastní postřehy. Jednalo se o jakýsi návod, jakým způsobem o celé problematice přemýšlet. Vytvořit si vlastní systém. Mít v tom jasno. Zapojit celou svoji osobnost. Získat potřebný nadhled – i my jsme byli žáky a mladými studenty, kteří ví všechno nejlíp. Zajímat se nejen o to CO učím, ale hlavně JAK to učím
Samostatnou kapitolou pro mě byla závěrečná scénka, kdy jsem měla hrát maminku nezbedného Hugouška komunikující s učitelkou. Skloubení realistického přístupu učitelky (lektorka) a až groteskně neskutečných neplech spáchaných synáčkem pro mě znamenalo poněkud nepříjemnou atmosféru. Také zadání nebylo jasné – nevěděla jsem, jaký typ rodiče mám hrát a jestli se mám snažit komunikovat správně či naopak. Ostatní účastníci se sice bavili nadmíru dobře, ovšem nebýt finálního shrnutí zásad komunikace s rodiči, asi by ze scénky nevypozorovali nic užitečného.
Celkově hodnotím workshop velice kladně. Říká se, že zkušenost nemůže být předána, ale pouze získána. S tím souhlasím, proč by nám ale životem a učitelskou praxí protřelí budoucí kolegové na této cestě za získáním zkušeností nemohli pomoci?