Předcházení vývojovým poruchám učení

Workshop mě zaujal ani ne tak tím, že by byl hodně zajímavý (neříkám, že nebyl), ale spíše, že byl úplně o něčem jiném, než jsem čekala. Možná i proto mi nabídl hodně otázek k přemýšlení.
Nabízí se otázka, proč se stále častěji objevují vývojové poruchy učení a je vůbec zmíněné tvrzení vůbec pravdivé, či se tento problém pouze začíná více diskutovat a kdysi se na něj tolik nebral ohled? Zajímavé vysvětlení nám na workshopu nabídla paní přednášející. Doba se zrychluje, děti jsou vnímavější, bystřejší, ale musí se přizpůsobovat dnešnímu zrychlenému času. Sotva se narodí, už jsou součástí moderního shonu. Všechen nahromaděný stres se musí někde projevit a má k tomu snad někde více prostoru někde jinde než v klasické škole? Stejně jako jinde, i zde jsou malé děti pod tlakem, zvyklé na pohyb musí najednou vydržet sedět bez pohnutí na své židli a soustředit se na výklad učitelky, chybí jim možnost protáhnout a proběhnout se. Jejich svaly a kosti ještě zdaleka nejsou připraveny na takový způsob sezení. Nedostatky klasických škol podle některých názorů téměř či dokonce zcela chybí ve školách alternativních, kde mají děti možnost pohybu a nejsou po celou dobu pouze přikovány k židlím. Možná by opravdu nebylo od věci využívat zde používané metody i v klasických školách, vždyť u dětí vady získané v mladším školním věku přetrvávají po celou dobu studia a někteří s nimi dokonce bojují celý život. Je však možné, aby byly vývojové poruchy učení způsobeny právě a jen dnešní dobou? Jestli ano, proč se tedy u některých dětí vůbec neprojeví, a to i když jsou stresovány mnohem více než děti, u kterých se tyto poruchy objevují? Nejsem si jistá, jestli je tvrzení správným řešením. Důvod vývojových poruch učení musí být někde jinde. Děti k němu můžou mít předpoklady již od rodičů, nebo je získají jako doprovodné k nějaké nemoci. Nic však nevzniká jen tak i škola a stres v ní může jejich projevení pouze urychlit.
Nedostatek času, který je rovněž závažným problémem na klasické škole, už tak jednoduchý k vyřešení není. Je sice hezké, že jím děti v alternativních školách nejsou stresovány a stačí vždy, když práci dokončí, ale v reálném životě už to tak jednoduché není. V zaměstnání se na nikoho nečeká, vyhrávají rychlejší a průbojnější (pečlivost je bonusem). Děti vyrůstající v alternativní škole se svým nacvičeným přístupem narazí nejpozději na vysoké škole, kde se s nimi již nikdo mazlit nebude, a budou se s ním dost potýkat.
I přes tato negativa mi však workshop nabídl zajímavou alternativu a jsem ráda, že jsem na něm byla.