Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Při výběru workshopů mě zaujal jeden pod názvem „Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog“. O této problematice mám hluboké znalosti, ať už z vlastní zkušenosti, tak ze zkušenosti osob mě blízkých. Je to však velice ošemetné téma, protože případ od případu se liší. Proto mě zajímalo, jak bude workshop probíhat a jakou formou bude pojatý.
S největší pravděpodobností jsem očekávala neústupné argumenty, že drogy jsou špatné a jsou zkázou společnosti. Ve většině případů tomu tak opravdu je, ale záleží na člověku, jeho smýšlení, povaze a mnoho dalším. Tak jako nelze všechny drogy házet do jednoho pytle. Velice zajímavé bylo, když nám byl položen dotaz, zda jsme někdy vyzkoušeli drogy. S úsměvem jsem zvedla ruku, protože s drogou přišel do styku snad každý člověk. Mezi drogy se totiž počítá jak kofein, tein tak i všemi opomíjený a velice známý alkohol. Jak už jsem tušila, tak ruku zvedla polovina sálu, ale při následujícím dotazu, zdali někdo vyzkoušel alkohol, se zvedly ruce všech. Mně osobně vadí lidé, co si mermomocí stojí za nějakým názorem, který nemají opodstatněný a jen si osvojili ten, který je ve společnosti nejrozšířenější.
Každá droga je jiná, tak jako každý člověk je jiný. Pro některé je to iluzivní východisko z momentálních problémů, forma zábavy, ale tohle je móda dnešní společnosti. Dříve, nebo dnes v některých pozůstalých kmenech, se drogy využívaly k rituálům a celkově k duchovnímu poznání. Tudíž se vydali na neznámou cestu, kde chtěli na něco nového přijít. Naopak nynější lidé berou drogy, aby nemuseli nic řešit a jen si užívali změněného stavu vědomí. Je to pro ně veliké riziko, protože jejich mysl a duše nemusí být připravená na nové věci, které mohou objevit, a tudíž jim pak mohou přivodit nelehké stavy, ze kterých je těžké se vzpamatovat. Z toho pak vznikají klamné iluze, že lidé chtějí skákat z oken při požití té a té látky atd.
Jsou však i drogy, které vyloženě neslouží duchovnímu růstu, ale spíše jako povzbuzující stimulanty. Ty mají za následek více energie, příjemné pocity a díky tomu nalákají spousty lidí, co trpí depresemi, mají problémy doma a chtějí zažít nějaké pěkné chvíle. Postupem času je to pak jediné řešení a místo postavení se problémům čelem od nich člověk jen stále utíká. Je těžké takovým lidem pomoci, protože musí i oni sami chtít. Nejdříve bych je seznámila s novými lidmi, důvěrně s nimi hledala příčiny jejich trápení a následně přemýšlela o možném řešení a snažila se s nimi co nejvíce komunikovat a začlenit je do společnosti, kde zábavou je sport či jiné společenské aktivity. Takový člověk potřebuje hlavně oporu a důvěru, i když párkrát selže.
Workshop se nakonec ze začínající přednášky stal diskuzí, která byla všem přínosná různými pohledy na věc a způsoby řešení. Jelikož je to velice obsáhlé téma, workshop i tato úvaha by mohla nepřetržitě pokračovat a stále by bylo o čem povídat.