Úvahy /

Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ

Přihlásila jsem se na Pedagogiku v praxi z prostého důvodu: naučit se učit. - Tedy něco, co většina lidí asi očekává od vzdělání na pedagogické fakultě a zvláště od tzv. pedagogického minima. Kdo však jej blíže poznal, jistě mi rozumí a nemusím se zde nijak rozepisovat.
Téma Poruchy učení na 2. stupni ZŠ jsem si nevybrala náhodou. V době semináře, který jsem si původně zvolila, jsem se musela zúčastnit jednoho testu. Přehlásila jsem se tedy na jeden z mála volných seminářů s očekáváním pouze toho, jak veliké bude mé zklamání.
Přednášející Mgr. Klaudia Eibenová a Mgr. Milena Vincenciová dokázaly hned ze samého počátku semináře, že opravdu rozumění své profesy. Během krátké doby vtáhly mne i všechny přítomné do problematiky dyslexie a názorně ukázaly, jakých chyb se během výuky vyvarovat a co naopak přispěje k pohodové atmosféře ve třídě. Perfektní demonstrace dyslektikových problémů poté umocnili názorným pokusem na účastnících, kteří si na vlastní kůži vyzkoušeli život s takovýmto hendikepem. Přečíst text, orientace článku či diktát se náhle proměnily v těžko dosažitelné úkoly. Nepříjemnost a poznámky ze strany učitele pak o to více působí pro tyto žáky demotivačně. Přes svou snahu člověk nemůže naplnit očekávání a vážně zvažuje rezignaci.
Problematika mne zaujala i pro její využití v rámci výuky jiných předmětů než čeština. Ačkoliv dyslexie a dysgrafie se často zmiňují právě jen ve spojení s mateřským jazykem, jejich následky se projevují v jakémkoliv oboru, kde požadují po žákovi čtení, psaní či prostou orientaci v textu.
Zajímavý seminář mimo praxi obohatila i krásná svědectví z praxe. Ačkoliv se nám často zdá, že pedagogovo úsilí nezanechává žádných pozitivních výsledků, přesto vytrvalá práce s dyslektiky či dětmi s jinými poruchami učení, ukazuje, že i přes jisté obtíže mohou být tyto děti velice inteligentní a dosáhnout vysoké odbornosti ve zvolené profesy.
Tento seminář, který jsem absolvovala spíše z nutnosti než ze zájmu, mne velice obohatil po praktické stránce pro mou budoucí pedagogickou činnost. Zároveň mne vedl i k zamyšlení, kterých chyb se vyvarovat a na co si dát pozor. Těším se tedy už nyní na další části Pedagogiky v praxi. Kéž by vznikalo více podobných aktivit. Doufám, že v budoucnu bude toto hlavní složkou tzv. pedagogického základu.