Jak najít společnou řeč v multikulturní společnosti

Ve čtvrtek 29. března jsem se zúčastnila workshopu s názvem „Jak najít společnou řeč v multikulturní společnosti“ . Přicházela jsem s obavami. Nejen proto, že jsem se účastnila workshopu v rámci PVP poprvé, ale i proto, že nejsem studentkou pedagogické, ale filosofické fakulty.
Počáteční obavy poměrně rychle pominuly nejen díky jmenovkám, které jsme všichni měli, a mohli se tak oslovovat jmény, ale i kvůli her a aktivit, které nám umožnily se „rozkoukat“, uvolnit a v klidu vstřebávat informace, které nám paní lektorka předávala.
Bohužel ale musím říct, že jsem od workshopu čekala trochu něco jiného. Byla to zkušenost určitě velmi obohacující, pro můj obor (psychologii) to však nebylo to pravé ořechové. Být v pozici kolegů-budoucích pedagogů, byla bych však nadmíru spokojená a nadšená. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých technik a metod, které je možné využít v různých situacích, které mohou pedagogy v každodenním profesním životě potkat.
Paní lektorka na mě působila jako velmi vyrovnaná a zkušená pedagožka. Chvílemi jsem si ale připadala poněkud hloupě, i když to pravděpodobně bylo proto, že o určitých věcech nemám v důsledku svého zaměření a studijního oboru dostatek znalostí a potřebných informací. Nebyla to ale v žádném případě žádná překážka v absolvování workshopu. Naopak bylo zajímavé být v kolektivu budoucích pedagogů různých předmětů a oborů. I přes zklamání, které se objevilo s nenaplněním očekávání o tématu multikulturality, které je zajímavé i pro můj studijní obor, pro mě byl workshop obohacující a v mnoha ohledech mi rozšířil můj dosavadní rozhled. Dozvěděla jsem se, jak může pedagog komunikovat se svými žáky, řešit různé třídní problémy i bez užití radikálních metod, které jsou tolik neúčinné, avšak bohužel mezi některými učiteli i poměrně oblíbené. Pro mé budoucí povolání psychologa byla zajímavá metoda, kterou nás paní lektorka „probrala“ . Takzvané česání ovoce bych snad mohla využít i já k navázání kontaktu s dítětem, prolomení ledů a uvolnění atmosféry. Dále pro mě byla zajímavá technika, kdy jsme na základě shlédnutí fotky psali na přiložený papír svůj dojem z vyobrazené osoby. Povolání, věk, sociální zázemí apod. Všechno to byli lidé na první pohled jiné barvy pleti. Pro mě osobně pak bylo velmi zajímavé přečíst si názory jiných studentů. Ať už mi přišly správné, či zcela zcestné a založené na předsudcích.
Závěrem bych řekla snad jen to, že pro mě byl tento workshop zcela jistě zkušeností velmi obohacující. V každém případě budu těchto možností a nabízených akcí dále využívat, a to nejen proto, že mě za ně čeká příjemná odměna v podobě tří kreditů.