Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Škola hrou a svět v obrazech

Dne 5. dubna 2012 jsem se zúčastnila workshopu Škola hrou, svět v obrazech pod vedením magistry Libuše Vlasákové. Vždy mě zajímaly alternativní školy, ale nikdy jsem si z knih neuměla úplně dobře představit, jak vlastně vyučování probíhá. Proto jsem byla ráda za tuto možnost, nahlédnout, alespoň tedy teoreticky, do vyučování waldorfské školy.
Paní magistra měla velmi pěkný úvod, když mluvila o tom, jak se naše společnost mění, jaká je a jaké důsledky to pro děti může být. Přišlo mi, že právě výchova a vzdělávání ve waldorfských školách může být odpovědí. Že děti vychovávané zde se mohou vyvarovat všech neduhů moderní společnosti. Ovšem, zda škola dokáže děti ochránit před neduhy moderní společnosti, aniž by jim neznemožňovala v ní žít a orientovat se v ní, to zůstává otázkou.
Překvapilo mě zjištění, že hlavní náplní waldorfských škol není hra, jak jsem se domnívala. Že hra zde má velkou úlohu, ale nikoliv hlavní a že hrát neznamená nebrat nic vážně. Velmi se mi líbil výrok: „ chceme, aby děti braly školu tak vážně, jako své hry“. Také mě zaujal fakt, že učitel provází svou třídu až do osmé třídy, nikoliv pouze první stupeň, jak je tomu na běžných základních školách, a také, že se učí v epochách – čili děti mají například měsíc matematiku, měsíc češtinu. Nestřídají se každou hodinu jiné předměty.
Co mi ale přišlo velmi zajímavé, ale zároveň diskutabilní byl názor, že není nutné dětem vše vysvětlovat podrobně a po lopatě a názorně, ale spíše stačí podávat informace jako obrazy. Paní magistra podala velmi poetický příklad o měsíci, který jí a její neteř každý večer provází, aby se neztratili a proto to vypadá jako by šel stále s nimi. Myslím si, že je to opravdu velmi pěkné takto vysvětlovat dítěti různé jevy, ale jednak je to opravdu velmi náročné a ne každý rodič má takovou fantazii, aby něco takového neustále vymýšlel, ale podstatnější je, že ne každé dítě je takové. Paní magistra říkala, že dětem takové vysvětlení stačí. Ale mám v paměti, když byl můj bratranec malý. Odmalička evidentně technický typ a potřeboval opravdu vědět, jak věci fungují a poetické příběhy by mu určitě nestačili. Čímž nechci tento nápad a tuto myšlenku zavrhovat. Myslím si ale, že to nelze uplatňovat vždy a že někdy podrobný popis pomůže dítěti víc. Například z hlediska bezpečnosti a nebo pro pozdější pochopení složitější věcí.
Poté následovalo několik praktických ukázek různých her, jak z oblasti matematiky, tak českého jazyka. Hry se mi velmi líbily pro svou jednoduchost, ale zjevnou účinnost a ráda bych je jednou použila při své práci s dětmi. Co mě ale nadchlo nejvíce byl popis a ukázka, jak se ve waldorfské škole učí jednotlivá písmenka. Nejdříve se nakreslí obrázek, který písmenko připomíná, k tomu se uvede nějaký příběh, básnička, písnička a podobně. Další den se z obrázku „vykouzlí písmenko“ a to se děti poté učí psát. Taková výuka probíhá samozřejmě pomaleji, děti se učí dvě písmenka týdně, ale metoda je to podle mě opravdu velmi pěkná a účinná. Myslím si, že něco podobného by bylo potřeba zavést i do běžných škol. V dnešní době, kdy osnovy nařizují zvládnutí velkého množství látky, se to zdá jako nemožné, ale podle mě zrovna na správné psaní a zapamatování písmenek by měl být v první třídě opravdu dostatek času. Jak paní magistra podotýká – není kam spěchat. Kdo určuje, že v první třídě dětí musí umět psát tiskací a psací písmenka a také číst? Proč by se nemohli učit číst a psát psací písmenka až ve druhé třídě, tak jako je to ve waldorfských školách?
Tématu prvního stupně se věnovala paní magistra hlavně a proto na druhý stupeň již nebylo příliš času. To mě mrzelo, protože mě v průběhu workshopu napadla jedna zásadní otázka. Waldorfská škola je tak odlišná od běžných. Děti nemají učebnice, nemají běžný rozvrh, jsou vedeny úplně jinak. Jak je to potom s přestupem například na střední školu? Pro děti to musí být velký šok…a nebo je waldorfská škola postupně, čím jsou starší, připravuje na to, že přejdou na jistý systém vyučování? A zvládnou děti při tomhle tempu opravdu všechno, aby vůbec mohli na běžné střední školy?…jsou v deváté třídy, co do znalostí srovnatelné s dětmi z ostatních škol? Samozřejmě, že z časových důvodů na to již nebyl čas, ale i když mám již větší představu o tom, jak tyto školy fungují, ještě není kompletní. Uvítala bych jednak návštěvu waldorfské školy, podívat se, jak takové vyučování opravdu probíhá a jednak bych byla ráda za větší a podrobnější popis toho, co se v jednotlivých třídách děti učí a co zvládají. Vím, že workshopy něco takového také nabízejí, ovšem neměla jsem již tu možnost. Doufám tedy, že na své otázky získám odpovědi někdy příště.