Úvahy /

Psychologická první pomoc

Dne 7. - 8.4. se konal víkendový workshop s názvem „Psychologická první pomoc“. Jako studentku psychologie mě velice zaujal, protože většina workshopů je dělaná spíše pro pedagogy. Neváhala jsem tedy a přihlásila se i když jsem měla obavy, jestli to bude splňovat to, co od toho čekám.
Při příjezdu na místo mě ohromil areál ekologických aktivit Sluňákov. omega replica watches Nádherná budova mě uchvátila zevnitř i zvenku a cítila jsem se tam velice příjemně. Bylo nás tam 30, tudíž to bylo fajn, přece jen s menší skupinkou lidí se lépe a pečlivěji pracuje. Potom nám představili dvě lektorky, obě dvě pracují v krizovém centu v Ostravě, s mnoholetou praxí a mnoha zkušenostmi. Toto centrum funguje přibližně sedm let a chodí tam lidé se svými problémy. Úkolem personálu je pomoci jim v krizi, podpořit a zkusit najít řešení v této zdánlivě bezvýchodné situaci. Paní lektorky byly obě velice příjemné a milé, bylo vidět že se vyznají. První přišla na řadu teorie a základní body psychologické první pomoci, neboli krizové intervence. Jakmile jsme si řekli základní pravidla, ukázali malou ukázku a vyjasnili si práci krizového interventa, byl čas na oběd. Teorie mě moc nebavila, ale bez ní by jsme se nemohli pohnout někam dále. Po výborném jídle jsme se opět všichni sešli a začal nácvik. Rozdělili jsme se do skupinek a začali si zkoušet práci s člověkem v tísni, držet se rad paní lektorky a snažit se zmapovat celou situaci. Bylo to o hodně těžší, než se jen koukat na prezentaci v powerpointu a hodně přínosné. V hodinách nemáme šanci si vše vyzkoušet a tady jsme mohli celé odpoledne trénovat. Už z tohohle důvodu to bylo velice přínosné. Lektorky nám dávaly rady, probíraly s námi naše dotazy, radily nám. Bylo hodně příjemné si to vše zkusit a ihned dostat zpětnou vazbu. Vědět co děláme dobře nebo co děláme špatně, co máme říkat nebo čemu by jsme se měli raději vyhýbat. Bylo nám připomenuto, že nezáleží pouze na slovech, ale také tónu hlasu, způsobu sezení a podobně. Odcházela jsem s hlavou plnou k prasknutí, honily se mi v ní různé myšlenky, pocity, otázky a podobně.
Na druhý den jsme měli připravenou psychologickou první pomoc při větších neštěstích a jako ukázku jsme měli vlakovou nehodu ve Studénce. Mě osobně se to velice dotýká a pamatuji si ji jako dnes, neboť jsem tam jezdila pravidelně, nyní tudy projíždím minimálně třikrát týdně. Paní lektorka nás uvedla do situace, vysvětlila co se stalo a povídala jaké opatření byly udělány. Povídala o krizové lince o pomoci lidem v tísni a že mnoho lidí je v péči dodnes. Tato informace byla poněkud konsternující, ale zase nám pomáhala si uvědomit jak je lidské zdraví důležité a vratké. Také jsme si zkusili svou krizovou minihru, kde jsme přišli na spoustu zajímavostí a trochu se vcítili do pocitů lidí v nouzi. Také jsme si trochu ujasnili priority a utřídili si, co by se mělo v této situaci dělat a jaké kroky jsou vhodné při takových neštěstích. Poté jsme přešli k jinému tématu a opět nacvičovali.
Musím za sebe říct, že to byl úžasný víkend s úžasnými lidmi, který jsem si maximálně užila. Workshop o psychologické první pomoci mi mnoho dal a naprosto splnil mé očekávání. Nejen, že mi zůstalo mnoho zážitků, ale také zkušenosti. Už vím co by se mělo dělat při větších nehodách, jak se zachovat k člověku v nouzi a co říkat nebo neříkat. Tímto bych moc chtěla poděkovat všem, kteří tento kurz realizovali a hlavně oběma lektorkám, které to zvládly na výbornou.