V rámci plnění volitelného předmětu Pedagogika v praxi jsme si musela vybrat několik workshopů, které navštívím. Již při výběru workshopu jsem se především zajímala o takové kurzy, které pro mě budou nějakým způsobem přínosné v pedagogické praxi. Z důvodu studia na pedagogické fakultě a pedagogických předmětů se též zajímám o alternativní školské systémy, proto jsem si i vybrala i workshop, který se uskutečnil 5.4.2012 a nesl název Škola hrou a svět v obrazech s podtextem „praktické ukázky aplikace zásad ve waldorfské škole a hledání vlastních zdrojů tvořivosti při vyučování. Jak v sobě a v dětech probudit umělce, který osloví cit, rozum i vůli.“.
S waldorfskou pedagogikou jsem se poprvé setkala již na střední škole v hodinách pedagogiky, podruhé později v bakalářském studiu a v součastné době i v navazujícím magisterském studiu, ale stále jsem cítila, že mám v této oblasti velké mezery a nejsem schopna formulovat základní myšlenky této alternativní školy. Tzn. co je hlavní podstata? Jakým způsobem probíhá výuka? Jakou roli či jakou pozici zastávají učitelé? Do jaké míry zasahují od výuky? Jakým způsobem a principy se liší od jiné alternativní školy – Jenského plánu, školy Montessori…? A samozřejmě mnoho dalších otázek.
Po formálních stránkách workshopu a úvodním představení přednášející začala úvodní úvaha nad tím, co vlastně znamenají termín „škola hrou“ a „svět v obrazech“. Líbila se mi úvaha nad tím, že děti ztrácí vztah ke svému okolí, neumí naslouchat, vnímat mluvená slova. Tato problematika se pojí s moderním vývojem společnosti, s technickými pokroky atd. Během workshopu jsem byla ráda, že paní přednášející nemluvila pouze o teorii, ale mohli jsme si vyzkoušet řadu praktických ukázek.
Hlavní myšlenkou waldorfské školy je hra. Dlouhodobě se věnuji zážitkové pedagogice a učení prožitkem, který právě také používá hry a konkrétní zkušenost. Sama vím, že tento způsob učení má velkou efektivitu. Nejenom, že se dítě-člověk učí zábavnou formou, navíc je to věc praktická a každý si pamatuje tu danou zkušenost, kterou prožije. V tomto ohledu jsou mi alternativní školy a právě i waldorfská škola velmi sympatická. Během workshopu jsem si však neustále kladla otázku, zdali bych v budoucnu zařadila své dítě do waldorfské školy. Alternativní školy ve mně vyvolávají nedůvěru a to především v tom, že jsem přesvědčena, že děti později nejsou připraveni na další stupeň školy – ať už 2. stup. ZŠ či SŠ klasického typu vzdělávání. Děti jsou zvyklý na úplně jiný přístup a styl a myslím si, že pro ně musí být velmi stresující. Zase na druhou stranu věřím tomu, že děti mají lepší komunikační schopnosti, jsou více samostatné, většinou mívají velmi dobré vztahy jak s žáky, než děti na běžných školách. I přesto, že je tu řada dobrých vlastností a aspektů, pravděpodobně bych volila běžnou školu.
Myslím si, že workshop byl velmi povedený. Získala jsem řadu nových znalostí, ale především podměty k dalšímu přemýšlení nad touto tematikou.