Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak najít společnou řeč v multikulturní společnosti

Co je multikulturní společnost a jak se vlastně má člověk v takovéto společnosti chovat? Jaká úskalí mohou nastat při výuce a jak obtížné je tyto situace zvládat? To byly otázky, kterými se zabýval workshop - Jak najít společnou řeč v multikulturní společnosti.

Předem bych chtěl říct, že se jednalo o velice kvalitní workshop, který mě opravdu zaujal. Zásluhu na tom nemá jen zajímavé téma, kterým multikulturalismus bezesporu je, ale hlavně schopnosti, zkušenosti a profesionální a přitom zábavný přístup naší paní lektorky Mgr. Petry Hedrichové.

Před započetím workshopu jsme dostali jmenovky (respektive samolepky, na které jsme napsali naše jména), což mě zaujalo, protože jsem to považoval za skvělý nápad, který pomohl překonat sociální bariéry mezi neznámými lidmi, určitě bylo příjemnějšího někoho oslovit jménem, než na něj jen hloupě ukazovat (či jinak máchat rukama). Po té již následovala první aktivita. Každý si měl stoupnout k písmenu abecedy, které vyjadřovalo jeho aktuální náladu – skvělá hra na probuzení a rozhodně vhodná pro aplikování do pedagogické praxe. Já osobně jsem zvolil písmeno B, které vyjadřovalo tehdy ještě blbou náladu, která naštěstí hned vyprchala.

Druhou aktivitou bylo skupinové hledání informací na zadané téma z oblasti multikulturalismu, jako např. Co je multikulturalismus, jaké problémy mohou nastat při výuce v multikulturní třídě atd.
Zapojení do skupiny je vždy vítanou změnou, tato aktivita prověřila naši schopnost uvažovat a mě osobně velice zaujalo kolik různorodých odpovědí, myšlenek a připomínek vzniklo na zadaná témata. Byl jsem také překvapen, že se nám povedlo říct většinu věcí, o kterých se zmiňovala naše lektorka v teorii. Zaujatost, neznalost cizích kultur, jazykové bariéry atd. Všechny tyto věci mohou působit nějaký problém v multikulturní třídě a samozřejmě nejen tam, také na pracovišti, či jen na ulici. Je multikulturní společnost problém, či přináší pozitiva, to jsou otázky na které se musíme ptát.

Třetí aktivitou byly fotografie. Naše lektorka nám rozdala fotografie lidí a k nim byl připevněn papír na který jsme měli napsat co si myslíme, že je povoláním těchto lidí a odkud pochází. Do povolání jsme se většinou trefily, ale původ nám unikal, k mému překvapení se jednalo o úspěšné české Romy. Většina lidí považuje toto etnikum za vysavače státu, líné a k ničemu, což tato aktivita vyvrátila. Záleží opravdu tolik na barvě kůže, národnosti, sexualitě a podobných věcech? Je výchova skutečně tím co tvoří člověka, nebo je to původ či geny? Předsudky nesnáším a nepovažuji je za konstruktivní, což se nedá říci o této aktivitě, která vyvolala úsměv na mé tváři a jistě zbořila řadu předsudků. Tady bych možná uvítal větší diskuzi na téma Romové, jejich pozice ve společnosti a ve školách, či to jak s nimi jednat, bohužel čas je neúprosný a tak by se to zřejmě nedalo stihnout, vzhledem k tomu, že toto téma by zabralo celý workshop (a jistě i několik dalších).

Poslední aktivitu, kterou si pamatuji (proběhlo ještě několik drobných) bylo výběr osob se kterými bychom strávili týden a také těch, které bychom sebou v žádném případě nevzali. Dostali jsme seznam okolo dvaceti lidí a měli jsem samostatně a poté skupinově rozhodnout. Každý někoho zvolil, pak však nastala skupinová volba. Názory se rozcházely, každý je přeci jen jedinečnou osobností. Zajíme pro mne bylo pozorovat jak jsou si lidé schopni z několika málo slov, bez toho aby toho člověka viděly, o něm udělat dokonalý obrázek – žena s dítětem je smrad a zápach, fotbalový fanoušek je zase hulvát a rváč. Bylo úžasné pozorovat jak snadno se rodí předsudky, což mě vedlo k zamyšlení, nebo spíše k obavě z toho, zda i já nedělám podobnou chybu a vytvářím si vyhranění názor na lidi, které vůbec neznám a nic o nich nevím. Vždyť jen po příchodu na workshop jsem si myslel, že naše lektorka bude nepříjemná a nakonec se ukázalo, že se jedná o velice příjemnou, milou a vzdělanou osobu. To byl zřejmě cíl celého workshopu abychom se zamysleli nad naším jednáním, nejen nad jednáním druhých, ale nad tím jak mi se chováme a zda je to správné či ne.
S workshopem jsem byl velice spokojen, odnesl jsem si nové poznatky a zkušenosti z oblasti multikulturalismu, což jako student Angličtiny jistě využiji. Pokud se bude workshop bude opakovat, mohu ho vřele doporučit.

Zamyslete se nad předsudky.
Ondřej Gorecki