Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ

Nedávno jsem se zúčastnila workshopu na téma Jak na nápravu poruch učení
od 2. stupně ZŠ. Byla jsem na toto téma docela zvědavá a očekávala jsem, že se dozvím něco užitečného pro své budoucí povolání. A je pravda, že jsem nakonec odcházela spokojená, protože splnil má očekávání. Přednášely nám dvě zkušené učitelky českého jazyka s mnohaletou praxí, takže to nebyly pouze teoretické poznatky vyčtené z knih, ale velmi praktické a užitečné rady, které budeme moci sami později použít. A tím, že se s námi podělily o své vlastní úspěchy i neúspěchy s žáky s poruchami učení, přispěly do naší „výbavy“ budoucího učitele.
Já osobně jsem nikdy nezažila situaci, že bych do třídy chodila s někým takovým,
a tudíž nemám žádné zkušenosti s tím, jak probíhá výuka ve třídě s takovýmto jedincem, jaké má metody učení a podobně. Myslím si, že velmi záleží na přístupu učitele k takovému žákovi, ale také na učitelově osobnosti a povaze. Může být učitel, který na žáka nebere ohled, myslí si o něm, že pouze zdržuje zbytek třídy a ta kvůli němu nestíhá plnit učební plán. Navíc pokud je učitel povahou cholerik, nemá na to ani příliš trpělivosti. Najde se ale
i mnoho ochotných učitelů, kteří mají upřímnou radost, pokud vidí u svého žáka snahu zlepšit se a dokáží ji náležitě ocenit. Navíc, šikovný učitel umí vyučování uzpůsobit tak, že bychom ani nepostřehli, že dělá něco neobvyklého. Třeba jen formou hry maskuje svou metodu, jak pomoci žákovi s poruchou učení.
Sama sebe si zatím nedovedu představit v roli učitele, který má na starosti jednoho či více žáků s poruchou učení. Nemyslím si však, že je to dnes něco výjimečného, mít je
ve třídě. Navíc je tu výhoda oproti minulým rokům, že se o této problematice více mluví
a učitelé se mohou připravovat pomocí různých školení a kurzů. Důležité je, aby měl učitel zájem a ochotu pomáhat žákovi a aby mu to dával najevo.
Nejčastěji se u nás poruchy učení, jako je dysgrafie a dyslexii, spojují s českým jazykem, ale pokud má žák problémy s psaním a čtením, odráží se to i v mnoha dalších předmětech. Ať už v matematice, kdy mu dělá problém přečíst si zadání slovní úlohy, tak např. v dějepise, když mají žáci vyhledávat určité informace v textu.
Důležitou roli při nápravě poruchy učení sehrávají i rodiče. Měli by mít s dítětem především trpělivost. Neměli by na něj křičet nebo mu vyčítat, když mu něco nejde. Protože stres, který často vzniká z toho, že jsou na dítě kladeny příliš velké nároky, ničemu nepomůže, ani dítě nemotivuje ke zlepšení. Rodiče by si měli na své dítě najít čas a věnovat se mu, např. dělat s ním úkoly, společně si číst nebo hrát hry, které by dítěti pomohly při zvládání pravopisu.