Nedávno jsem se zúčastnila workshopu na téma Jak na nápravu poruch učení
od 2. stupně ZŠ. Byla jsem na toto téma docela zvědavá a očekávala jsem, že se dozvím něco užitečného pro své budoucí povolání. A je pravda, že jsem nakonec odcházela spokojená, protože splnil má očekávání. Přednášely nám dvě zkušené učitelky českého jazyka s mnohaletou praxí, takže to nebyly pouze teoretické poznatky vyčtené z knih, ale velmi praktické a užitečné rady, které budeme moci sami později použít. A tím, že se s námi podělily o své vlastní úspěchy i neúspěchy s žáky s poruchami učení, přispěly do naší „výbavy“ budoucího učitele.
Já osobně jsem nikdy nezažila situaci, že bych do třídy chodila s někým takovým,
a tudíž nemám žádné zkušenosti s tím, jak probíhá výuka ve třídě s takovýmto jedincem, jaké má metody učení a podobně. Myslím si, že velmi záleží na přístupu učitele k takovému žákovi, ale také na učitelově osobnosti a povaze. Může být učitel, který na žáka nebere ohled, myslí si o něm, že pouze zdržuje zbytek třídy a ta kvůli němu nestíhá plnit učební plán. Navíc pokud je učitel povahou cholerik, nemá na to ani příliš trpělivosti. Najde se ale
i mnoho ochotných učitelů, kteří mají upřímnou radost, pokud vidí u svého žáka snahu zlepšit se a dokáží ji náležitě ocenit. Navíc, šikovný učitel umí vyučování uzpůsobit tak, že bychom ani nepostřehli, že dělá něco neobvyklého. Třeba jen formou hry maskuje svou metodu, jak pomoci žákovi s poruchou učení.
Sama sebe si zatím nedovedu představit v roli učitele, který má na starosti jednoho či více žáků s poruchou učení. Nemyslím si však, že je to dnes něco výjimečného, mít je
ve třídě. Navíc je tu výhoda oproti minulým rokům, že se o této problematice více mluví
a učitelé se mohou připravovat pomocí různých školení a kurzů. Důležité je, aby měl učitel zájem a ochotu pomáhat žákovi a aby mu to dával najevo.
Nejčastěji se u nás poruchy učení, jako je dysgrafie a dyslexii, spojují s českým jazykem, ale pokud má žák problémy s psaním a čtením, odráží se to i v mnoha dalších předmětech. Ať už v matematice, kdy mu dělá problém přečíst si zadání slovní úlohy, tak např. v dějepise, když mají žáci vyhledávat určité informace v textu.
Důležitou roli při nápravě poruchy učení sehrávají i rodiče. Měli by mít s dítětem především trpělivost. Neměli by na něj křičet nebo mu vyčítat, když mu něco nejde. Protože stres, který často vzniká z toho, že jsou na dítě kladeny příliš velké nároky, ničemu nepomůže, ani dítě nemotivuje ke zlepšení. Rodiče by si měli na své dítě najít čas a věnovat se mu, např. dělat s ním úkoly, společně si číst nebo hrát hry, které by dítěti pomohly při zvládání pravopisu.