Advent - cesta ke světlu, trdice v MŠ

Název semináře „Adventní spirála“ sliboval vánoční naladění. Vybrala jsem si jej, protože mám ráda Vánoce a tu atmosféru kolem. Těšila jsem se, že obohatím svou práci o nové vánoční výtvory.
Pocit ze semináře – úžasný! Dal mi mnohem více, než jsem očekávala. Jako člověk žijící v dnešní materialistické době jsem vůbec netušila, co všechno přináší doba adventu. Vlastně pro mě advent znamenal shánění dárků, předvánoční úklid a ve školce nacvičování besídky s dětmi. Seminář mě přinutil pozastavit se, zamyslet se a přehodnotit dobu čekání na Vánoce.
Obohatilo mne i vyprávění o slavnostech v mateřské škole během celého roku. Určitě budu čerpat nápady pro svou práci i z tohoto semináře.Ovšem vyvrcholení semináře byl nádherný zážitek! Už skládání větviček do spirály slibovalo něco výjimečného. Ten pocit z procházení adventní spirály byl povznášející. Celou dobu jsem myslela na to, jak bych tuto činnost zapojila do chodu mateřské školy, ve které pracuji. Myslím, že děti by z toho byly jistě nadšené. Zde by však musela být opora ze strany rodičů, kteří by svým dětem pomáhali a vedli je tak ke společnému dílu. Určitě by si také oni pocítili tu zvláštní atmosféru, myslím, že i na ně by dopadla ta zvláštní, intimní atmosféra nejen Vánoc, ale i jakéhosi souznění se svým dítětem.
Sama lektorka byla velice zajímavou osobností, přímo z ní sršela energie, kterou byla schopná rozdávat na všechny strany. A to bylo pro mě hodně důležitým prvkem – byl to totiž člověk, který věří v to, co dělá. Člověk, který má pocit, že jeho práce se ubírá tím správným směrem. Člověk, který jen slepě neopakuje „duchovní věci“ tak, jak by se „to mělo dělat“, ale který je považuje za normální a naprosto přirozenou součást svého života. Byla na ní vidět zkušenost s prací s dětmi. Určitě jsme to už někdy zažili, že když jsme potkali právě takového inspirativní bytost, okamžitě i my sami začneme mít jakési nutkání zkusit to taky tak. Zkusit vyjet ze starých kolejí a dát prostor dalším věcem, které sice nejdou vidět, ani si na ně nemůžeme sáhnout, ale jež jsou uvnitř každého z nás. V tomto směru je práce s předškolními dětmi docela náročná, ale bezprostřednost dětí všechnu vynaloženou námahu odbourá. Zkusit se pomořit do nehmotné části naší duše, to mi znělo v hlavě po skončení semináře. Otevřít dětem cestu k sobě samým, upevňovat si uvědomění svého já ne ve skupině a před někým, ale hlavně před sebou samým. A právě takový nádech tento workshop nepostrádal. Měli jsme jak výkladovou část, tak i prostor pro své vlastní myšlenky. A když ještě do toho paní lektorka začala zpívat u klavíru, cítila jsem opravdu takový ten zvláštní, uklidňující pocit na duši. Prostoupila mnou ta pravá předvánoční nálada, očekávání něčeho nového, nového začátku...